a když vzal prostěradlo, přepásal se jest. J13,5 Potom nalil vody do medenice i počal umývati nohy učedlníkóv svých a vytierati prostěradlem, jímž byl přepásán. J13,6 Tehdy přijide k Šimonovi Petrovi. I vece jemu Petr: „Pane, ty mi chceš mýti nohy?“ J13,7 Odpověděl jemu Ježíš: „Coť já činím, ty nevieš nynie, ale zvieš potom.“ J13,8 Die jemu Petr: „Nebudeš mi noh mýti na věky!“ Vece jemu Ježíš: „Neumyji liť tebe, nebudeš mieti dielu se mnú.“ J13,9 Die jemu Šimon Petr: „Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce, i hlavu.“ J13,10 Vece jemu Ježíš: „Ktoť jest umyt, nepotřebujeť, jediné aby nohy umyl, ale jestiť čist vešken. I vy čisti jste, ale ne všickni.“ J13,11 Neb věděl jest zajisté, kto by byl, jenž ho měl zraditi. Protož jest řekl: Nejste čisti všickni. J13,12 Tehdy když umyl nohy jich, vzal jest rúcho své, a když se posadil za stuol, opět vece jim: „Viete li, coť sem vám učinil? J13,13 Vy řiekáte mi mistře a pane, a dobře řiekáte, jsemť zajisté. J13,14 Protož poněvadž já umyl sem nohy vaše, pán a mistr, i vy máte jeden druhému umývati nohy. J13,15 Neboť sem příklad dal vám, abyšte jakož sem já činil vám, i vy též činili. J13,16 Jistě, zavěrné pravímť vám, žeť nenie služebník větší nad pána svého ani apoštol větší jest nežli ten, kterýž jej poslal. J13,17 Umiete li tyto věci, blahoslavení budete, jestliže je budete činiti. J13,18 Ne o všechť o vás pravím. Jáť viem, kteréť sem vyvolil, ale aby se naplnilo písmo: Ktož jie chléb muoj, pozdvihl jest proti mně paty své. J13,19 Opět pravím vám, prvé nežli by se stalo, abyšte když se stane, uvěřili, že já jsem. J13,20 Zajisté, zajisté pravímť vám, ktož přijímá toho, kohož já posielám, měť přijímá. A ktož mě přijímá,