jinudy, ten zloděj jest a lotr. J10,2 Ale ktoť vcházie skrze dveře, tenť jest pastýř ovec. J10,3 Tomuť vrátný otvierá a ovce hlas jeho slyšie a vlastnie ovce volá zejména a vyvodí je. J10,4 A když vlastnie ovce vypustí, béře se před nimi a ovce ho následují, neb znají hlas jeho. J10,5 Ale cizieho nenásledují, ale utiekají od něho, neb neznají hlasu cizích.“ J10,6 To příslovie pověděl jim Ježíš, ale oni sú nerozuměli, co by jim mluvil. J10,7 Tehdy opět vece jim Ježíš: „Zajisté, zajisté pravímť vám, že já jsem dveře ovec. J10,8 Všickni, kolikož koli přišlo jich, zlodějiť jsú a lotři. A ovceť jich neslyšie. J10,9 Jáť jsem dveře. Jestliže kto vejde skrze mě, spasenť bude a vejde i vynde a pastvuť nalezne. J10,10 Zlodějť nepřicházie, než jedno aby kradl a mordoval a hubil. Jáť jsem přišel, ať by život měli a hojnějie měli. J10,11 Jáť jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svú pokládá za ovce své. J10,12 Ale nájemník, a ješto nenie pastýř, jehožto nejsú ovce vlastnie, vidí vlka, an jde, i opúštie ovce a utieká a vlk lapá a rozhánie ovce. J10,13 Ale nájemník utieká, neb jest nájemník a nic jemu nenie do ovec. J10,14 Jáť jsem pastýř dobrý a známť ovce své a znajíť mě mé. J10,15 Jakož zná mě otec, i jáť znám otce a duši svú pokládám za ovce své. J10,16 I jinéť mám ovce, kteréž nejsú z tohoto ovčince, i tyť musím přivésti. A hlas muoj slyšeti budú a budeť jeden ovčinec a jeden pastýř. J10,17 Protoť mě otec miluje, že já pokládám duši svú a opět ji vezmu. J10,18 Nižádnýť jie nebéře ote mne, ale jáť kladu ji sám od sebe. Moc mám položiti ji a moc mám opět vzieti ji. To přikázanie vzal sem od otce svého.“
J10,19 I stalo se jest opět rozdělenie
