rozdělenie mezi Židy pro řeči tyto. J10,20 A mnozí z nich řekli sú: „Ďábelstvieť má a blázníť, i co ho poslúcháte?“ J10,21 Jiní pak vecechu: „Tatoť slova nejsú toho, ještoť ďábelstvie má. Zdaliž ďábelstvie muož slepých oči otvierati?“
J10,22 I stalo se jest posviecenie v Jeruzalémě a zima bieše. J10,23 I chodil jest Ježíš v chrámě, po sienci Šalomúnově. J10,24 Tehdy obklíčili jej Židé a řekli jemu: „Dokud duši naši držíš? Jsi li ty Kristus, pověz nám zjevně!“ J10,25 Odpověděl jim Ježíš: „Mluvím vám, a nevěříte mi. Skutkové, kteréž já činím ve jméno otce mého, tiť svědectvie vydávají o mně, J10,26 ale vy nevěříte, neb nejste z ovec mých. J10,27 Ovceť mé hlas mój slyšie a já znám je a následujíť mne J10,28 a já život věčný dávám jim a nezahynúť na věky a nižádnýť jich nevytrhne z ruky mé. J10,29 Otec muoj coť mi jest dal, většieť jest nade všecko a žádný nemuož vytrhnúti z ruky mého otce. J10,30 Já a otec jedno jsme.“
J10,31 I zchápali sú Židé kamenie, aby jej kamenovali. J10,32 Odpověděl jim Ježíš: „Mnohé dobré skutky ukázal sem vám z otce svého. Pro který skutek z těch kamenujete mě?“ J10,33 Odpověděli jemu Židé: „Pro dobrý skutek nekamenujeme tebe, ale z rúhanie, a že ty jsa člověkem, činíš se bohem.“ J10,34 Odpověděl jim Ježíš: „Však psáno jest v zákoně vašem, že já sem řekl: Bohové jste. J10,35 Poněvadž jest ty nazval bohy, k nimžto řeč božie stala se jest – a nemuože se rušiti písmo –, J10,36 kohož jest buoh posvětil a poslal na svět, vy pravíte, že se rúhám, že sem řekl: Syn boží jsem? J10,37 Nečiním liť skutkóv otce mého, nevěřtež mi. J10,38 Pakliť činím, ač mně nechcete věřiti, aspoň skutkóm věřte, abyšte poznali a věřili,
