a odejmúť miesto naše i lid.“ J11,49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, když bieše biskupem toho léta, vece jim: „Vy neviete ničehéhož J11,50 ani se domyslíte, že užitečné jest vám, aby jeden člověk umřel za lid, a aby ne vešken lid zahynul.“ J11,51 Ale toho jest neřekl sám od sebe, ale když byl biskupem toho léta, prorokoval jest, že Ježíš měl umřieti za lid, J11,52 a netoliko za lid, ale aby syny božie, ješto byli rozptýleni, shromaždil v jedno. J11,53 Protož od toho dne myslili sú, aby jej zabili.
J11,54 Ježíš pak nechodil již zjevně u Židóv, ale odšel do krajiny podlé púště, do města, ješto slove Effrem, a tu jest bydlil s učedlníky svými. J11,55 Velika noc pak židovská blízko byla. I vstúpili sú mnozí do Jeruzaléma z krajiny před velikonocí, aby se posvětili. J11,56 Tehdy hledali sú Ježíše a mluvili vespolek, v chrámě stojiece: „Co se vám zdá, že nepřijde ke dni slavnému?“ Biskupové zajisté byli sú dali rozkázanie: Věděl li by kto, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
XII.
J12,1 Před šesti pak dni velikonočními přijide Ježíš do Betaní, kdež byl Lazar umřel, jehož jest vzkřiesil Ježíš. J12,2 I učinili sú jemu tu večeři a Marta přisluhovala, ale Lazar bieše jeden z těch, kteří s ním seděli za stolem. J12,3 Tehdy Maria vzala libru masti drahé z nardového kořenie a pomazala noh Ježíšových a vytierala vlasy svými nohy jeho. A duom naplněn jest vuoně masti té. J12,4 Tehdy vece jeden z učedlníkóv jeho, Jidáš Škariotský, jenž ho zraditi měl: J12,5 „Proč tato mast nenie prodána za tři sta grošóv a nenie dáno chudým?“ J12,6 A to jest řekl ne proto, by měl péči o chudé, ale že jest byl zloděj a miešky měl a nosil ty věci, které jim dávány byly.
