obořie. A die li, aby zbožie nehrabali a jiných se hřiechóv varovali, jakož jest napřed řečeno, tehdy bez pochybení položí ho za kacieře. Neb tak již sú v těch obyčejích zvyklí a od svatých ustavení se vzdálili, že život ten, jenž sú světí vedli, jest jim k činění v ohavnost.

[Kapitola]text doplněný editorem VII

Kterak faráři a třídníci také svatokupecstvím hřeší, z prvních řečí a z jich skutkuov muož shledáno býti. Neb muož býti svatokupec, vstupuje v farářství, jako dřieve řečeno, když pro vzácnost světskú, pro zbožie neb pro rozkoš tělestnú a snad nehodný pro hřiechy jiné a pro neumění k zpravení lida vstúpí v farářství. A opět, dá li penieze neb které dary neb slúží li pro to neb mocí dosiehne li neb pro přiezen tělestnú vezme li, tak vstúpě jest svatokupecstvím poražen. Neb má vóli zlú k směnění neduchovní věci za duchovní, a to jest svatokupecství. Dal li jest penieze papežovi, biskupovi neb jinému člověku, tehdy jest velmi zjevné šimonstvie. Neb dal jest penieze, jako Šimon podal, aby měl moc klásti ruce na lidi, jako v zpovědi, ve křstu, v svátosti kladení, neb to sluší na faráře. A tak jest svatokupec. A tak jest to svatokupecstvie hrubé, že jiných svatokupecství neváží lidí, jedné to. Ale když darem jiným neb službú neb náramnú prosbú neb mocí vejde nehodný, pro zboží a pro život tělestný přijme faru, toho neváží. Ale světí váží, jenž sú Duchem svatým naučeni. A zvláště sv. Řehoř, jakož jest napřed řečeno. A o tom hrubém peněžitém svatokupecství die takto: „Kněz, obdržie li kostel penězmi, ne toliko buď kostela zbaven, ale i kněžství buď oblúpen.“ Ó, sv. Řehoři, zbav je nyní kosteluov a oblup od kněžství, i ostaneť málo farářóv!

Neb ač sú kteří nedali peněz papeži a patronóm, to jest podacím pánóm, ale dali sú od stvrzení biskupóm neb jich úředníkóm.