rajské dvory. Protož kto chce dobré bydlo míti, slib se do zákona jíti.

A ne jáť sám to pravím, ale sv. Bernart. A oni sami to praví, kdy chtí koho v zákon vlúditi, jakož vluzují děti, pacholíky i děvčičky, jenž smysla nemají. Ó, by pomněli, co die papež řečený Bonifacius řka: „Nikdy nečteme, by páně, to jest Kristovi učedlníci neb jich kázaním k vieře obrácení koho k boží vieře kterým darem popudili. Jedné ač kto z chudých pokrmy co vóbec by dal, neb nižádnému, kterakýž kolivěk jest byl, pokrm tělestný nebyl jemu zapřien.“ Aj, teď máš, že zbožím a tělestným utěšením apoštolé a jiní světí nevnadili sú ani volali u víru Kristovu, jakož ani Kristus volal, alebrž volal k utrpení a k chudobě, k utrpení, řka: „Ač kto chce po mně přijíti, vezmi kříž svój každý den a poď po mně.“ A k chudobě volaje, řekl jest: „Jedné ač kto neodřekne se všeho zboží, nemuož býti mým učedlníkem.“ Protož jakož nesluší u vieru neb v zákon vstúpiti pro sboží a pro rozkoš ani pro dary, tak nesluší nižádného ponúceti u vieru neb v zákon dary, zbožím a rozkoší. Protož já vyznávám svú zlú žádost, že když sem byl žáčkem, tehdy měl sem mysl, abych brzo byl knězem, abych tak měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen. Ale zlú tu žádost poznal sem, když sem Písmu srozuměl.

Druhé naučení z té řeči Bonifacia papeže jest toto, že za apoštolóv a za jiných obrácených křesťanóv všecky věci tělestné k potřebě byly sú každému potřebnému obecny. Jakož píše sv. Lukáš, řka, že: „Byly sú jim všecky věci obecny“. Ale tak není mezi zvláštními zákonníky, neb ne toliko jich zboží chudým nenie obecno, alebrž mezi nimi druhdy jedno dvéře kostelnie a k tomu některé viecky sú obecny. Ale hrnček, tobolici, groš, peniez, měšec i kápice, to vše zvláštnie. A chce li kto dále pomysliti, muož u mnichuov