mnichuov i u mnišek neb u jeptišek zvláštní platy naleznúti. Drží krásně zákonníci o zvláštnosti přísahu jako žena prázdná čistotu. A vždy se hřiechóv jiných zpovídají, ale na křivú přísahu nic netbají. Ej, by drželi, co sú přisáhli, to jest nesmilství, poslušenství a chudobu v bezzvláštnosti. A pak potom jiných hřiechóv se varovali a zpovídali. Ale praví, že nemohú býti živi bez zvláštnosti. A já odpoviem, jestli tak, proč sú se bláznivě zavázali? Ale že není tak, protož tak řkúce, zle se vymlúvají. Protož lépe by bylo v zákon nevstúpiti než po vstúpení přísahy nedržeti. Patřmež, kto chceme život zákonničí vésti, a jděme na púšť a mějme utrpení v jedení a v pití, v léhaní a v práci, jako sú první zákonníci činili. A nesaďme sobě klášteróv a domuov prostřed měst najbohatějších ani na místech najrozkošnějších. Držme poslušenstvie otce našeho najprvnějšieho, Ježíše Krista, následujme ho v pokoře, v nesmilnosti i v chudobě, neb tak nikoli nezblúdíme.

Ale ještě o utracování zbožie mají výmluvu, že kdyby tak s lidmi neutracovali, že by jim potom jiní nedávali. A druhé, že se bojí jich, aby jim neuškodili na zboží. Protož musíme jim dávati a s nimi tak hojně bydliti. Ale jistě ta výmluva jim nepomóž od hřiecha. Neb tak řkúce, jsú z té roty, o níž die sv. Pavel, že říkají: „Čiňme zlé, ať se stane dobré.“ Neb mají to věděti, že nemá člověk nikoli k zlosti přivoliti, skrze niž by co dobrého mohl přivésti. Neb praví sv. Anshelm, veliký učitel, i jiní také, že nižádný neměl by volně hřešiti, by měl vešken svět spasiti. Protože nemohl by se Bohu tiem hřešením líbiti, jakož Buoh nemuož hřešiti, aniž muož přikázati komu hřešiti. A poněvadž tak jest, kterú výmluvu mají, řkúce,