dáti onen dvě kopě, onen pět, onen tři? Nemóž řéci v pravdě, kto by papier neb vosk neb Písmo tolik platilo. A jiné věci mimo ty nedadie, jedné moc duchovní. Kterakž muož řečeno v pravdě býti, by té moci za penieze nedali? A že list tak drahý nenie, to se ukáže, že když jej vezme, potom povrže jej v kútě neb v blátě.

Ale die kněz: „Jest mi kostel dán a nechtí mi moci dáti bez peněz. Kterak mám učiniti? Odpovídám, jakož sem mnohé naučil, aby šel k arcibiskupovi a řekl: „Kněže, povolán sem, abych u toho kostela lid boží zpravoval. Prosím také pro Pána Boha, daj mi požehnání, ať ten lid vedu boží cestú. Dá liť, buď chvála Bohu, přijma požehnání. Nedá liť a pošle tě mezi písaře, rci jemu: „Kněže, pán mě neb obec poslala bez peněz. Také ty máš mi dáti duchovní věc bez peněz a že nechceš, aj, jduť a chciť vzdáti těm, jenž sú mě poslali.“ A přijda před podací, i die jim neb pánu: „Vy ste mi dali moc k té almužně i toho kostela, abych lid zpravoval, a biskup nechce mi moci duchovní dáti bez peněz. Proto vzdávám vám zase, nebť nechci svatokupecstvím vjíti.“

Ale ihned proti tomu dieš: „Má li to tak býti, tehdy nižádný nemusel by peněz dáti, úředníci nedopustí. Když by každý tak učinil, nebyl by nižádný farářem.“ Tu diem, že by tak každý učinil, tehdy by musili úředníci bezděky je připustiti. Ale opět dieš: „Nedám li já peněz, ale dá jiný.“ Tu diem, že chceš li tiem duovodem se vymlúvati, tehdy se i kat, i biřic, i prázdná žena vymluví, neb každý z nich die: „Nebudu li já katem, biřicem, ale bude jiný, nebudu li já kurvú, ale bude jiná.“ Ještě snad dieš: „Však jiní obecně penieze dávají. A já odpoviem, že jiní obecně hřeší, avšak proto nemáš ty hřešiti.“ Ještě dieš: „Však jest ten obyčej dávný.“ A já diem, že obyčej zlý čím více trvá, tím větčí pomstu [od Boha má]text doplněný editorem, jakož potom dovedu. A divím se, proč staršieho obyčeje dobrého svatých apoštolóv nedržíme, jejž sú vzali od Krista, když jim řekl: „Darmo ste