[161r]číslo strany rukopisuobořie. A die li, aby zbožie nehrabali a jiných se hřiechóv varovali, jakož jest napřed řečeno, tehdy bez pochybení položí ho za kacieře. Neb tak již sú v těch obyčejích zvyklí a od svatých ustavení se vzdálili, že život ten, jenž sú světí vedli, jest jim k činění v ohavnost.

[Kapitola]text doplněný editorem VII[257]dopsáno na okraji

Kterak faráři a třídníci také svatokupecstvím hřeší, z prvních řečí a z jich skutkuov muož shledáno býti. Neb muož býti svatokupec, vstupuje v farářství, jako dřieve řečeno, když pro vzácnost světskú, pro zbožie neb pro rozkoš tělestnú a snad nehodný pro hřiechy jiné a pro neumění k zpravení lida vstúpí v farářství. A opět, dá li penieze neb které dary neb slúží li pro to neb mocí dosiehne li neb pro přiezen tělestnú vezme li, tak vstúpě jest svatokupecstvím poražen. Neb má vóli zlú k směnění neduchovní věci za duchovní, a to jest svatokupecství. Dal li jest penieze [161v]číslo strany rukopisupapežovi, biskupovi neb jinému člověku, tehdy jest velmi zjevné šimonstvie. Neb dal jest penieze, jako Šimon podal, aby měl moc klásti ruce na lidi, jako v zpovědi, ve křstu, v svátosti kladení, neb to sluší na faráře. A tak jest svatokupec. A tak jest to[258]„to“ dopsáno nad slovo svatokupecstvie hrubé, že jiných svatokupecství neváží lidí, jedné to. Ale když darem jiným neb službú neb náramnú prosbú neb mocí vejde nehodný, pro zboží a pro život tělestný přijme faru, toho neváží. Ale světí váží, jenž sú Duchem svatým naučeni. A zvláště sv. Řehoř, jakož jest napřed řečeno. A o tom hrubém peněžitém svatokupecství[j]svatokupecství] ſwatokupecſtwjm die takto: „Kněz, obdržie li kostel penězmi, ne toliko buď kostela zbaven, ale i kněžství buď oblúpen.“ Ó, sv. Řehoři, zbav je nyní kosteluov a oblup od kněžství, i ostaneť málo farářóv!

Neb ač sú kteří nedali peněz papeži a patronóm, to jest podacím pánóm, ale dali sú od stvrzení biskupóm neb jich ú[162r]číslo strany rukopisuředníkóm.