v městě, toliko chtí míti těch bratrství. A jedno slyším bratrství mezi farářemi a mezi panošemi, jež sú v to bratrství vtáhli, že sjedúce se k jednomu jeden den a potom k jinému jiný den a tak pořád, velmi v jedení a v pití se bratří sami objedí neb opijí a obžerú, a na chudé nezpomenú, doma mše zmeškají a vrátiece se z bratrských hodóv, za několiko dní neztřézvějí. A tak přestupují svými hodováními zákon a bratrství Kristovo. Najprv proti tomu slovu činíce, jakož die sv. Pavel: „Zavrzme skutky temnosti a oblecme se v odění světlosti. Jako ve dne poctivě choďme, ne v hodováních ani v opilstvích.“ Aj, teď nazývá sv. Pavel hodování a opilstva skutky temnosti. Protože vedú do věčné temnosti a že zatmievají rozum člověka, aby neznal sebe sám i Pána Boha. Což tehdy ta hodování sú pomocna těm bratřím? Divná věc! Chtí sobě častú rozkoší dobýti odpuštění hřiechuov a pekla zbavení, ano bohatec, jako svědčí Spasitel, že hodoval každý den skvostně aneb hojně, jest pohřeben u pekle. Co pak jiných hřiechóv v tom bratrství učiní, že za stolem hodujíce, nekázané, utrhavé a marné lživé řeči mluví, to poznáme, až v súdný den za své činy odplatu vezmem.

Ještě, kterak svatokupčí v pohřebě zákonničí, měl bych psáti, ale bylo by dlúho. Protož nechám toho a ještě více jiného mnoho. Ale snad otieže se některý zákonník, jenž Boha miluje, řka: „Kterak mám učiniti, jsa pod starším, abych nebyl hřiecha svatokupecství účasten“? Tu diem, že má odmlúvati a proti tomu státi. A die li: „Budu v žaláři,“ a já odpoviem, že blaze jemu, bude li pro pravdu trpěti a nepřivolí k zlosti. A umře li v žaláři, co ho muož lepšieho v světě potkati než svaté mučedlnictvo? A viem to jistě, že když se postaví o to, aby chudobu, ne zvláštnost, čistotu, ne smilnost a lásku Kristovu drželi, že ihned se naň