pokrm a oděvec, mějme na tom dosti. Neb kteří chtí bohati býti, padají v pokušení a v osidlo diáblovo a v mnohé žádosti: i neužitečné, i škodlivé, jenž pohřižují člověka v zahynutí a v zatracení, neb kořen všech zlostí jest žádost lakomství, jíž někteří žádajíce, poblúdili sú od víry a upletli sú se v mnohé bolesti. Ale ty, člověče, těch se věcí varuj.“ Tak jest položil sv. Pavel Timoteovi knězi. A tak i nám. Protož ty, člověče boží, kněže, varuj se lakomství na všechny strany. A zvláště v duchovenství.

Ale die chudý kněz: „Jsem u faráře a nemám nic, jedné ztravu. Kterak mám se odievati a kniežky sobě, abych mohl kázati, kúpiti?“ Odpoví k tomu David prorok, řka: „Nikdy sem neviděl spravedlivého opuštěna, ani by siemě jeho hledalo chleba.“ A odpoví Spasitel, řka: „Najprvé hledajte království nebeského, a potom všechny tyto věci, to jest pokrm a rúcho budú vám přidány.“ Protož, milý kněže, člověče boží, vidíš li, že lidu prospieváš, doufaj jeho svatého milosti, žeť tebe naha nenechá. A věrně sú faráři velmi v tom hanební, že svým bratřím, jenž jich práci nesú, dadí núzi trpěti, majíce míti to spolu ku potřebě tělestné. Neb v pravé pravdě ten, jenž s lidem pracuje statečnějé z milosti, jsa dobře živ, prospívá, ten jest hodněji požitkóv, kteréž ten lid dává. A tak mnoho jest snad třídníkóv, jenž sú hodnější požitkóv kostelních než jich faráři. A to svědčí Spasitel, řka: „Neroďte sobiti sobě ani střiebra, ani zlata, ani peněz, neb jest hoden pracovník pokrmu svého.“ A tak věrný pracovitý kněz hoden jest i oděvu, i pokrmu. A farář, nepracuje li, není hoden, aby požíval, jedné ač by prvé pracoval a již nemohl neb jinú měl překážku hodnú vymlúvaní. Protož die sv. Pavel k tesalonicským měšťanóm: „Vy víte, kterak máte nás následovati, že nebyli sme k nepokoji mezi vámi ani sme chleba darmo jedli od koho.“ A po tom die: „Když sme byli s vámi, to sme vám rozkazovali, že nechce li kto