vzali, darmo dávajte.“ A proč se nebojí svatého Petra požehnání, kteréž jest dal Šimonovi, řka: „Peniezi tvoji buďte s tebú na zatracení, žes se domněl dar boží za penieze míti.“ A také že se nelekají malomocenství, které jest vydal sv. prorok Elizeus na Gezi a na jeho hřiešné plémě. A třetí že se nebojí kletby, kterúž sú světí vydali na svatokupce. A konečně že se nebojí věčného zatracení.

Druhé muož býti farář svatokupcem, nutě lidi, aby dávali od křtu, od zpovědi, od pohřebu, od božieho těla, od svatého oleje, od oddávaní manželuov, od třidcíti mší, od úvodu. A když nutí, nechce zpoviedati, než aby na kostel nemocný prvé nětco odkázal. A túž cestú běží li třiedník, tehdy také svatokupčí, a zvláště také, když vezma biskupovu moc, i velí sobě dáti od zpovědi po groši, řka: „Já sem musil dáti za list, také mi musíte dáti.“ Ale viz kupčení velikého! Dá za list groš na deset lidí a vezme od každého groš. I zíště devět grošuov na jednom groši. Pakli šacuje výše, bohatější po dvú neb po třech groších, tehdy více, jakž kdy chytře umie, zíště. A tak prodává holubice v chrámu božím, udělav jeskyni lotrovú, jakož napřed jest dovedeno, že holubice prodávají, kteří dar Ducha svatého, kladúce ruce na hlavu, za penieze dávají. A jeho výmluva, když die: „Já sem musil dáti za list, to více ho viní než vymlúvá. Neb žaluje na se, že jest hřiechem Šimonovým vinen, žádav moci a dav penieze, aby kladl ruce lidem na hlavu, rozhřešuje, aby brali odpuštění hřiechóv a tak i Ducha svatého. A nevím, čemu jest ten list, jedné aby penieze s obú strán brali. Ale takto by mělo býti, že farář svatým úmyslem měl by řieci biskupovi: „Kněže, mámť lidi zašlé v hřiechy veliké, daj požehnání, ať je rozhřešuji.“ A biskup spatře, jestli rozumný farář neb třídník, měl by řieci: „Dajť Buoh požehnání! Darmo si vzal, darmo dávaj. A věz, kněže, budeš li žádati peněz od zpovědi,