úředníkóm. Neb nechtí jim dáti curam animarumcizojazyčný text, to jest moci nad dušemi duchovnie, jedné ač dadí peníze, i není li duchovní věci v tom prodání, že nemá moci křtíti, zpoviedati, kázati a lidi z hřiechóv vésti, jeliž jim dá penieze? Divná věc! Pán dá knězi moc k požívaní almužny tělesné bez peněz, aby jsa jí živ, lidi vedl k spasení. A duchovní nechtí dáti moci duchovnie, jíž by bližním na dušech prospíval. Ale tu sem slyšal od jednoho mistra svatého Písma omluvu, když sem jednomu knězi radil před jeho pánem, jenž mu dal pro Buoh kostel, aby peněz za potvrzenie nedával, že řekl ten mistr: „Co ty mluvíš? Mají mu darmo psáti? Proč by nedal?“ Odpověděl sem jemu: „Netřeba jest Písma, jedné spatřiti kněze, jest li života dobrého a obyčejóv ctných, tak že má od lidí dobré svědecství. A že není komu vědomí, by zle živ byl, a umí li lid zpraviti Písmem, tehdy ve jméno boží poručiti jemu mají duše a řéci: „Jdi, kaž lidu slovo boží a buď sám prvé dobře živ. Neb tak jest i Kristus apoštoly poslal i apoštolé posielali sú i jiné svaté. A pakli vždy co má jemu psáno býti, tehdy řku: „Mají mu pro Pána Boha napsati.“ Vece mistr: „Čím mají písaři živi býti? Vecech jemu, že arcibiskup má jim potřebu dáti, neb proto má několik tisícuov platu, aby úředníky potřebné choval k zpravení a potřebě lida. Neb nenie arcibiskupství nadáno, aby pýchu vedli v komonstvu a v mnohé čeledi, nepotřebné k úřadu, zboží pro Boha nadané tratili a mařili. Tehdy rozhněva se ten mistr na mě a vece: „Ty vždy chceš, aby po tvé vóli bylo.“ A já odpověděch: „Ne po mé vóli, ale po Kristově, jenž die: „Darmo ste vzali, darmo dávajte.“ A po vóli apoštolské a jiných svatých. A tak s hněvem necha mne. A kdyby písař, jako sv. Řehoř položil, nic nežádal a tento, jenž kostelní moc přijímá, dal to z dobré vuole svobodné, tehdy by mohl vzieti. Pakli by vždy řekl, že Písmo má zaplatiti, tehdy diem, že stane list za dva penieze. Zač tehdy musie