jakož on sám svědčí, řka: „Kto činí vuoli otce mého nebeského, ten bratr mój i sestra i mátě jest.“ Ó, onť jest věrný bratr, o němž die sv. Pavel: „Vidíme Ježíše pro utrpení smrti slávú a ctí korunovaného, aby z milosti za všechny smrti okusil.“ A protož nestydí se jich bratřími nazývati, řka: „Oznámím jméno tvé bratřím mým.“ Toho bratrství i po smrti, vstav slavný, potvrdil jest, řka Mariji Magdaleně: „Jdi k bratřím mým a řci jim: ‚Vstupuji k otci mému i k otci vašemu, k Bohu mému i k Bohu vašemu.‘ “

Protož majíce tak bratra dobrého i otce milostivého, všichni věrní křesťané milují se spolu z jeho přikázaní a mají túž ztravu duchovní, tělo jeho svaté, i týž nápoj, krev jeho svatú. A všichni sú odieni jedním rúchem, to jest láskú, a jsú v jednom domu, jenž jest cierkev svatá. A mají všickni dobré činy spolu, tak že každý jich požívá, jakož mu Otec milostivý dáti ráčí. A to slove svatých obcování, jež věříme, takže což dobrého se stane od koho, že to všickni milosti synové mají spolu. Spěje li kto, v milosti jsa, páteř, tehdy světí v nebesích chválé z toho Boha, a u předpeklí ač kteří sú, ti spíše zproštěni budú. A kteří zde jsú, ti pomoc mají proti diáblu, proti světu a proti tělu. A tak jest to obcování od Boha položeno, že jakž by kto kolivěk chtěl, aby jiný syn boží nebyl toho obcování účasten, tak ihned sám byl by toho účastenství zbaven. Protož věrný křesťan pilen jest, aby přikázaní boží naplnil, a tak aby všeho bratrstva křesťanského byl účasten. A netřeba jest peněz a listóv od koho na to bráti, neb má jistotu od Krista. A čím více otce a bratra Krista miluje a jeho plní přikázaní, tím jest více účasten svatých obcování. Ale není lidu oznámeno to svaté obcování, protože nemnozí o něm káží, a také proto, že bratrství od lidí vymyšlené jest velmi pro lakomstvie zvelebeno. A tak již to bratrství roste, že koliko jest řemesl v městě,