z Valisach, a to zpósobením královým a jeho přípravú stalo sě jest. Potom opět král Jan vzdvihl sě do Licemburka, a tak po mnohých válkách obdržaných z barenským vévodú po své vóli jest zjednal připudiv jeho k tomu mecenské také město i tu všecku vlast mnohými válkami hubil jest, takže po jeho vóli, jakž sě jemu líbilo, bylo stalo sě jest, takéž i leodinskému učinil byl. To všecko zpósobiv k své libosti a vévodstvie licemburské zjednav do Čech sě vrátil eccizojazyčný text.
O tom, kterak mezi králem Janem a vévodami slezskými mnohé hádanie bylo sě vztrhlo
Léto Božie tisíc tři sta a sedmmezdcetma v ochtáb svatého Jana Křtitele, když sě byl do Čech vrátil, mezi nim a mezi Boleslavem, Jindřichem a Vladislavem slezskými vévodami veliká sě válka stala, takž že jeden druhému jakž najviec možieše bieše na škodu; takýto rozdiel mezi těmito bratřenci stal sě jest byl. Boleslav, jenž měl sestru králevé Elžky jménem Marklétu, ten jest měl Břěh a jiná města k tomu a hrady té krajiny, což k tomu příslušieše. Ten Boleslav měl s tú ženú dcerú krále Václavovú dva syny Václava a Ludvíka. Druhý bratr Jindřich měl město vratoslavské s těmi krajinami se všemi. Třetí Vladislav jměl město lehnické s tiem se vším podkrajím. Tento Boleslav bratr starší Vladislava bratra svého mlažšieho, chtě jeho čěst rád mieti, dal k učenie, jenž do třetieho svěcenie byl svěcen. Druhému pak Jindřichovi bratru svému, jenž sestru rakúských měl plodu s ní nemaje mužského, veliké nátizky jest činil, kterýžto Jindřich vida, že bratru svému nemóž odolati ani sě jemu obrániti, vzdvihl sě králi Janovi i smluvil s nim, aby jemu Kladsko do života dal jako někdy Jindřichově vévodě vratislavskému, jenž strýc byl jeho otce a po jeho smrti pak aby vévodstvie vratislavské se vším na krále českého a na Korunu českú inhned věčně spadlo. Tu smlúvu král velmi jest přijal a tak Gladsko jemu dal a tento
