Rakúsóm a Štýrí náležie, vtrhl do Uher, nebo Uhrové a pohanové jim přěkážiechu, i podbil pod sě hrady, města všech těch krajin a osadil z svým rytieřstvem i vrátil sě zasě domóv do Čech.
{Slúpové v Čechách udělané}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě sedmdesát a pět toho měsíce máje papež Řehoř v Lukduně sněm jměl se všemi biskupy křěsťánskými, na němž Jan biskup pražský byl. A tak zasě sě vrátiv po všech kostelech slúpy kázal učiniti, almužně klásti ku pomoci Svaté zemi, jakž přikázáno bylo. A tu také Rudolfa římského potvrdil, jenž byl volen.
O králi Otakarovi, kterak nepřiezeň s Rudolfem mezi nima sě počala
{Forum Julii}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě sedmdesát a šest toho měsíce zářie poslal Rudolfus říský král k Přemyslovi posly své prosě jeho, aby jemu rakúský, štýřský a Korutany vrátil a Břeh Naonský a Trh Julianóv ciesařóv v té zemi jest jako počátek, že ciesařstvie to příslušie dávajíc jemu to věděti. Jemužto Přemysl jakožto muž vysoké mysli tuto dal odpověd: „Rudolf těm zemim, kterým chce, nikdy jich jest ani ještě jich mieti bude potom, nebo některé u věně dány jsú mně a druhých jsem mečem dobyl.“ Vida Rudolf, že prospěti nemóže, rozhněvav sě k boji sě připravil, jenžto král vzvěděv poslal vojsko k Teplé jemu vstřieci, aby jemu vytrhnúti nedali, a sám král po loviech kratochvil jmějieše. To Rudolfus uslyšav, proměnil svój úmysl a takž s jiné strany Dunaje přitrhl k Rakúsóm a tu města, vsi i kastely i jiné rozličné zebral a s tiem tak až k Lincimi tak řečenému městu přijed tu své stany rozbil. To Otakar uslyšav přikázal z svým, ješto k Teplé vtrhli biechu, aby najspěš mohú k Drosdorfu přijeli, jenžto chutně skrze Plzeňsko a Bechyňsko jedúce po lesě semo tamo bludiece mnoho jsú práci měli, až k tomu městu přijeli. A takž stavivše sě na meziech země vlastí těch a jě osobivše i na šíř i na dál svým vojskem za čtyři
