Léto Božie tisíc dvě stě devadesát a jedno Rudolf říský starostí i nemocí byl nadtrápen, jehožto když král Václav z svú ženú navštievil dcerú jeho, v Erfordě v Špíru jest umřel a tu mezi kniežaty římskými pohrabán. Tobiáš biskup pražský od krále do Polsky byl poslán, aby pokoj zjednal.
Léto Božie tisíc dvě stě devadesát a dvě poslové z Polsky ke kniežeti Václavovi posláni praviece, že nepřietelé zemi hubie. Proněžto s mnohem vrthl jest tam i také s pomocí markrabinú Oty brambuřského, jenž jemu na pomoc přijel byl, jehož inhned ta jistá polská kniežata potkala jsú míru a pokoje žádajíce i sjednánie. Tu pak v Polště Václav od bramburského markrabie rytieřem učiněn. Odtavad vzdvihl sě do Krakova, byl jest ode všech dobrotivě přijat a tak pokoj zjednav vtrhl přěd Siraz, ješto sě Loktek tu zavřel bieše, i rozbil tu stany. A takž pak den svatého Václava město obdržav, jal Loketka s některými jinými kniežaty. S tiem tak zemských věcí dobře a sličně podpósobiv, s vítězstvím domóv sě vrátiv zčestně. Téhož léta Adolf hrabie z Mazova říským volen, a to zpósobením Václavovým kniežete českého. Toho času kakžkolivěk sestru Albrechtovu vévody rakúského Václav jmějieše, proto však, že jemu na věnných zemiech přěkážieše, svár veliký mezi nimi byl jest.
Léto Božie tisíc dvě stě devadesát a tři Adolf říský král vtrhl do Míšně mocně, jenž když knieže Václav povolán byl, od něho u Krumhajmu potkal jeho. A tu jsú pak smluvili svatbu mezi synem říského krále Rupertem a mezi Jitkú dcerú kniežete krále Václavovú.
Léto Božie tisíc dvě stě devadesát a čtyři Jita žena Václavova mezi rakúským a mezi mužem svým pokoj zjednala. Téhož léta Přemysl vévoda basilienský proti kniežeti Václavovi
