[81]číslo strany rukopisu[#]obrázek nebo jiný grafický prvek domu krále Davidova jest přenesena. Král David přěd škříní boží radujě sě hudl a s velikým veselím v svój dóm přinesl. V téj škříni manna nebeská byla a podobně škříni blažená panna Maria znamená sě. Nebo ona chléb nebeský světu porodila, točíš Krista, jenž svú svatostí nás nakrmil. Škříně z dřěva sethimcizojazyčný text[cf]sethim] Sethyn, ješto hníti nemóž, byla učiněna, znamenajíc, že Maria v hnitie sě neobrátila. Ač již Písmo nepraví, však bezpečně věřiti móžem, že Maria i s tělem i s duší do nebe jest vzata. Nemámy mnieti, by Maria neumierala, ale byla umřěla, avšak tělo jejie neshnilo. Dušě sjednána jest s tělem mrtvým a tak vzata jest na nebe s tělem oslaveným. Král David, jenž přěd[292]d nadepsáno, patrně rubrikátorem škříní boží znenáhla hudl, krále nebe i země, točíš Krista, znamenal. Nebo tomu věřiti, že Kristus matcě své v svéj vlastnie osobě vstřiec vyšel a s velikým veselím ji do svého domu uvedl. Božským líbaním matku svú přěsladkú líbal a nad stred slazším objímaním nevýmluvně objímal. Vidúce to andělé diviec sě nemožiechu sě nadiviti a divem spolu tiežíce praviechu: „Která jest tato, jenž vstupuje s púšti plna rozkoši vzpolehši na svém milém jako chot lahodná?“[293]Ct8,5 K tomu otpověděla Maria, chot syna buožieho pravá, a řkúc: „Nalezla sem, jehož hledala a miluje dušě má. Budu jej držěti a nikdy sě jeho nepustím jako chotě, jako syna, jako otcě mého. Polib mě políbením úst svých,[294]Ct1,1 abych mohla na věky jeho sladkostí požívati. Levicě jeho pod mú hlavú, abych mohla živa býti a veseliti sě s ním, a pravicě jeho obejme mě,[295]Ct2,6 neb sem bezpečna, že mne nikdy neotžene ot sebe.“[296]popisek k obrázku: «Znamenie veliké zjěvilo sě Janovi na nebi*»; *obrázek umístěn níže

Znamenati také, že vzětie Marijino již řečené tak bylo Janovi na o[#]obrázek nebo jiný grafický prvekstrově Pathmos ukázáno. Nebo znamenie veliké na nebi sě zjěvilo, že ženu někakú přědivnú na nebi vi[82]číslo strany rukopisuděl,