[77]číslo strany rukopisu[279]popisek k obrázku: «Zákon desatera přikázaniepřikázanieprzkazanie dán od boha Mojžiešovi»; přikázanie] przkazanie[#]obrázek nebo jiný grafický prvek rozdělenie jazykuov neučinil. Tehdy v tom, že tehdy rozličné jazyky tvořil, tento div jako skrze zpósobu ukázal. A jakož tehdy skrze jazyky pohaněl řemeslníky na věži Bábel, takež nynie skrze jazyky pohaněl syny izraelské. Nebo židé velmi byli pohaněni, když tak veliký div na jazyciech slyšeli.

Hod padesátého dne, jejžto nynie viera křěstianská slaví, někda jako pod zpósobú v židovstvu dálo se. V padesátý den, když židé z Ejipta vyšli, desatero přikázanie na hořě Sinaj od hospodina vzěli. Takež v padesátý den, když sme my z pekla vykúpeni, přijeli učedlníci milost ducha svatého. Tehdy všěcky věci, kteréž sú se židuom dály, zpósoba byly a znamenie. Ale křěstiané ty všěcky věci v pravdě přijeli.

To také znamenáno bylo na zbytečnosti oleje, jenž dán chudé vdově skrze modlitbu Helizea proroka. Helizeus smilovav se nad chudú vdovú obdržal jie[280]e nadepsáno od hospodina oleje velikú dostatečnost. Ta vdova nic jiného nejmějieše, jedno málo oleje a toho se tak velmi přispářieše, že všěcka osudie,[281]popisek k obrázku: «Každé osudie chudé vdovy naplněno oleje»[#]obrázek nebo jiný grafický prvek kteráž měla, naplnila se. Skrze vdovu znamená se svatá cierkev, jenž po vstúpení jejieho chotě vidieše se jako vdova. Ale hospodin smilovav se dal oleje dostatečnost, {točíš}marginální přípisek soudobou rukou ducha svatého milost a všěch jazykóv rozum. Ó, dobrý Ježíši, rač nám toho oleje uštědřiti, abychmy v poslední čas zaslúžili v tvé milosti nalezeni býti. Amen.

O jiném

V onom rozdielu slyšiechom o seslání ducha svatého. Potom slyšmy o blahoslavené panny bydlení. Po {svatém}marginální přípisek soudobou rukou božiem vstúpení blahoslavená panna v židovstvu přebývala a na všěcka miesta syna svého, jichž dojíti mohla, nábožně chodila a pro sladkost milovánie každé líbala miesto a s klekáním a s modlitbami ctila, mnohým slez vylévaním ta miesta obvlažovala, když na tu přesladkú bytnost syna svého vzpomanula. Chodila najprvé do Nazaretha, na to miesto, kdež počala, do Betléma, na to miesto, kdež porodila a králové se jemu klaněli, na horu Tábor, na miesto, kdež se byl proměnil, do Jeruzalema na každé miesto, kdež se jemu které protivenstvie dálo a mučenie. Také chodila na horu Sion, kdež