a neurozumíte, vidúce viděti budete, a nebudete viděti. Mt13,15 Neb ztvrdlo jest srdce lidu tohoto a ušima těžce sú slyšeli a oči své zavřeli, aby nikdy neviděli očima a ušima neslyšeli a srdcem nerozuměli a obrátili se, abych je uzdravil. Mt13,16 Ale vaše blahoslavené oči, jenž vidie, a uši, jenž slyšie. Mt13,17 Věrně zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali sú viděti ty věci, kteréž [vidíte, a neviděli sú, a slyšeti ty věci, které ]text doplněný editorem[131]vidíte, a neviděli sú, a slyšeti ty věci, které] videtis, et non viderunt, et audire quae lat. slyšíte, a neslyšeli sú.
Mt13,18 Protož vy slyšíte pohádku rosevače. Mt13,19 Všeliký, jenž slyší slovo královstvie, a nerozumie, přijde duch zlý i vezme, což vsáto jest v srdci jeho: ten jest, jenž podlé cesty vsát jest. Mt13,20 Ale kterýž na skalách vsát jest, ten jest, jenž slovo slyší a ihned přijímá to. Mt13,21 Ale nemá v sobě kořene, než jest časný. A když se stane zamúcenie a protivenstvie pro slovo, ihned se pohorší. Mt13,22 Ale ten, kterýž sát jest mezi trním, tenť jest, kterýž slovo slyší, a pečovánie světa tohoto a zklamánie zbožie udušuje slovo, a bez užitka bude učiněno. Mt13,23 Ale ten, ješto v zemi dobrú vsát jest, tenť jest, jenž slyší slovo a rozumie a požitek nese a činí, jiný jistě stý a jiný šestdesátý a jiný třidcátý.“
Mt13,24 Jinú pohádku propověděl jim řka: „Podobno učiněno jest královstvie nebeské člověku, jenž jest rosěl dobré siemě na poli svém. Mt13,25 A když sú spali lidé, přišel nepřietel jeho a nasál jest kúkole mezi pšenici i odšel jest. Mt13,26 A když vzroste zelina a užitek učini, tehdy ukáza sě i kúkol. Mt13,27 A přistúpivše sluhy hospodáře, řekly sú jemu: Pane, však si dobrého semene nasál na svém poli, odkud tehdy má kúkol? Mt13,28 I vece jim: Nepřietel člověk to učinil. I sluhy řekly sú jemu: Chceš li, jdem a vytrháme ten kúkol. Mt13,29 I vece: Nic, abyste snad trhajíce kúkol nevytrhali s ním spolu i pšenice. Mt13,30 Nechte obého rósti až do žně. A v čas žně diem žencóm: Zbeřte najprvé kúkol a svěžte jie v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.“
Mt13,31 Jiné podobenstvie propověděl jim řka: „Podobno jest královstvie nebeské zrnu horčičnému, kteréžto vzav člověk, sál na svém poli, Mt13,32 ješto najmenšie jest mezi semeny všemi. A když vzroste, větčie jest nade všěcko zelé. A bývá dřevo, tak že ptáci nebeští přijdú a přebývati budú na ratolestech jeho.“ Mt13,33 Jiné podobenstvie mluvil k nim řka: „Podobno jest králevstvie nebeské kvasu, kterýž vzemši žena, skryla jest ve třech měřiciech múky, až jest zkysalo všěcko.“ Mt13,34 Tyto všěcky věci mluvil jest Ježíš v pohádkách k zástupóm a bez pohádek nemluvieše jim, Mt13,35 aby se naplnilo, což řečeno jest skrze proroka řkúcieho: Otevru v příslovích usta má a vypravím skryté věci od počátka světa.
Mt13,36 Tehdy rozpustiv zástupy, přijide do domu i přistúpichu učedlníci jeho k němu řkúce: „Vylož nám podobenstvie o kúkoli polském.“ Mt13,37 A on odpověděv, vece: „Ten, ješto seje dobré siemě, jest syn člověka. Mt13,38 A pole jest svět a dobré siemě, ti sú synové králevstvie, ale kúkol sú synové nešlechetní. Mt13,39 Nepřítel pak, jenž sál ten kúkol, diábel jest, ale žen skonánie světa jest a ženci anjelé jsú. Mt13,40 Protož jakožto zbierají kúkol a ohněm sežhú, tak bude na skonání světa. Mt13,41 Pošle syn člověka anjely své, a zberú z králevstvie
