1. Dochování a popis pramene

Bible Bočkova, která je uložena v Moravském zemském archivu v Brně, je rozdělena do dvou svazků; první má 350 ff. a obsahuje knihy Gn–Ps, druhý má 352 ff. a sestává z knih Pr–Ap. Její text je zapsán gotickou minuskulí ve dvou sloupcích. Kodexy o rozměrech 41,5  29 cm (I. svazek) a 41  29 cm (II. svazek) byly nově převázány v mladší době (Tošnerová et al. 1998, s. 45); z BiblBoč se v průběhu času ztratilo více listů (chybějí knihy Mal, 2Te, 2Pt) a byly vyříznuty další jednotlivé listy s iniciálami; těch rukopis obsahuje 76, z toho 58 figurálních (Kyas 1997, s. 87).

Rukopis obsahuje dvojí číslování foliace – druhé folio Matoušova evangelia má v pravém horním rohu tužkou dopsané číslo 222, v pravém dolním rohu pak vyražené číslo 224; řídíme se číslováním prvním. Text je na čtyřech místech doplněn variantními překlady, zapsanými dvakrát přímo v textu (ve všie své chvále a oslavě 224rb–224va, Mt 6,29, vody nebo řeky 224vb, Mt 7,25), podruhé na okraji (ale žencóv málo 226rb, Mt 9,37), potřetí je místo vyradováno a přepsáno (Krev jeho na nás i na naše děti. > Krev jeho na nás i na naše syny. 238ra, Mt 27,25).

2. Verze biblického překladu

Znění Matoušova evangelia v BiblBoč představuje mladší stav II. biblické redakce; Nový zákon patří k tzv. těšínskému typu (Kyas 1997, s. 87).

3. Ediční zpracování

Bible Bočkova nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů (Staročeské biblické předmluvy, 2019; základní text: Prol. ad Bar, Prol. 2 ad Jl, Prol. 1 ad Am, Prol. 2 ad Am, Prol. 1 ad Abd, Prol. 1 ad Jon, Prol. 1 ad Mi, Prol. 3 ad Jon; různočtení: Prol. HierPaul, Prol. ad Pentat, Prol. ad Jos, Prol. HierGal, Prol. 1 ad Par, Prol. ad Esd, Prol. ad Tob, Prol. ad Jdt, Prol. ad Est, Prol. 1 ad Job, Prol. 2 ad Job, Prol. 3 ad Job, Prol. 1 ad Ps, Prol. 2 ad Ps, Prol. 3 ad Ps, Prol. 1 ad Jr, Prol. 2 ad Jr, Prol. 3 ad Jr, Prol. ad Ez, Prol. 1 ad Dn, Prol. 1 ad Mi, Prol. 2 ad Mt, Prol. 3 ad Mt, Prol. ad Mc, Prol. 1 ad L, Prol. 2 ad L, Prol. ad E).

3.1 Matoušovo evangelium

3.1.1 Forma zápisu, písař a pravopis

Bible je psána kombinací spřežkového a diakritického pravopisu. Používání diakritického znaménka ve tvaru tečky není pravidelné (příklady: w loḋi 223ra, Mt 4,21; ḋyably 223ra, Mt 4,24; odſuzeṅie 223ra, Mt 5,22; ẛlo 223va, Mt 5,30; ṙeċeno 223vb, Mt 5,38). Tečka nad některými literami, např. c a r, má však jen funkci zdůrazňovací (např. wſiċkni 221vb, Mt 1,17). Ojediněle též užívá diakritickou čárku pro označení kvantity (např. pán 233vb, Mt 21,40). Hlásku v značí i jako u (např. dauidowa 221va, Mt 1,1). Zápis je chybový: nezřídka je vynecháno písmeno či slovo, někdy i věta nebo celý verš (chybí např. Mt 5,47; 13,7).

Dělení textu na kapitoly a odstavce: Šestá kapitola začíná až pátým veršem, verše 6,1–4 jsou součástí páté kapitoly. Dále 16. kapitola začíná již posledním veršem z předcházející kapitoly (Mt 15,39). Konce řádku písař vyplňuje většinou znaménky /., / apod.

3.1.2 Popis jazyka a transkripční zásady

Na oprávněné písařské škrty, razury a opravy slovosledu neupozorňujeme, vyjma verše Mt 27,25 (238ra), v němž razura odstranila nikoli defektní text, nýbrž variantní překlad (viz výše). Vynechaný text doplňujeme podle Bible kunštátské, která je uložena v Moravské zemské knihovně v Brně pod signaturou Mk 3 a která obsahuje shodné znění (viz Kyas 1953, s. 290), v poznámce připojujeme znění klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project). Chybějící text, který nemá oporu ve variantním prameni, naznačujeme trojtečkou. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I–III (1889–1954).

Zachycujeme zápisy jotace v krátkých slabikách tam, kde je historicky náležitá (např. břěhu 228rb, Mt 13,2; sě 237ra, Mt 26,33); nadto je v rkp. rozšířená u slov s kořenem vše-/všě- (všěcko, všěliký apod.) – v těchto případech ji ponecháváme. Jiné případy nenáležité jotace emendujeme (např. waſſieho 223rb, Mt 5,16; muozies 225ra, Mt 8,2). Ojedinělé nacházíme též doklady monoftongizace ie > í (např. nepřítel 228vb, Mt 13,39).

Ponecháváme případy regresivní asimilace (z dary 222ra, Mt 2,2), neutralizaci znělosti na konci slova (ktoš 223vb, Mt 5,42), zjednodušení skupiny žs v z (velmi časté kněžský > knězký, např. 230vb, Mt 16,21), zs > s (rosievá 228rb, Mt 13,3), ztrátu vokálu e v tvarech řekl- (řkl 222vb, Mt 4,6) a vkladné hlásky (domátcí 233vb, Mt 22,4).

Některé tvary substantiv ponecháváme jako projev kolísání mezi vzory (např. ulicech 224ra, Mt 6,2; dušem 227rb, Mt 11,29), podle rukopisu také ponecháváme tvray některých adjektiv kolísajících mezi měkkým a tvrdým skloňováním (-ní/-ný), např. pekelní/pekelný (pekelnieho ohně 223va, Mt 5,22). Mezi aoristy se objevují některé novotvary, např. ja místo jě (vstala jest a ja se slúžiti jim 225rb, Mt 8,15, srov. Gebauer 1898, s. 179), též i v prézentních tvarech: musie 3. os. sg. slovesa musěti (musie jíti do Jeruzaléma 230vb, Mt 16,21). Ve skloňování t-kmenů jsou zachyceny též koncovky s nepřehlasovaným a (genitivní -ate, instrumentální -atem), které Gebauer (Gebauer 1896, s. 422) označuje za nářeční (do sieni kniežate kněžského 236va, Mt 26,3; Belzebubem, kniežatem diábelským 227vb, Mt 12,24).

Mezi ojediněle doložené výrazy patří sloveso vysoliti (Pakli suol bude zmařena, na čemž se vysolí? 223rb, Mt 5,13).

3.1.3 Dělení na kapitoly a verše

Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Mt.html; citován stav z 30. 1. 2019). V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu, i když je na několika místech odlišný od členění ve Vulgátě, zřejmě totiž reflektuje variantní členění textu v středověkých latinských rukopisech. Šestá kapitola začíná veršem 6,5; šestnáctá kapitola začíná veršem 15,39.

Literatura

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 30. 1. 2019).

Gebauer, Jan (1894): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 1. Hláskosloví, Praha – Vídeň.

Gebauer, Jan (1896): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 3. Tvarosloví. 1. Skloňování, Praha – Vídeň.

Gebauer, Jan (1898): Historická mluvnice jazyka českého. Díl 3. Tvarosloví. 2. Časování, Praha – Vídeň.

Kyas, Vladimír (1953): Dobrovského třídění českých biblických rukopisů ve světle pramenů, in: Josef Dobrovský 1753–1953, Praha, s. 227–300.

Kyas, Vladimír (1997): Česká bible v dějinách národního písemnictví, Praha.

Staročeské biblické předmluvy (2019), Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha.

Tošnerová, Marie ed. (1998): Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl II, rukopisné fondy archivů v České republice, Praha.

Při vzniku práce byly využity zdroje Výzkumné infrastruktury pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz).