„Zdali ste nečtli, co učinil David, když lačněl jest, a kteříž s ním biechu, Mt12,4 kterak všel jest do domu božieho a chleby posvátné jedl jest, kterýchžto neslušalo jemu jiesti ani těm, kteří s ním biechu, jedné samým kněžím? Mt12,5 Aneb nečtli ste v zákoně, že v soboty kněžie v chrámě sobotu rušie, a bez hřiechu sú? Mt12,6 Ale já pravím vám, že nad chrám jest tento. Mt12,7 Ale byste věděli, co jest: Milosrdenství chci, ale ne oběti, nikdy byste byli nepotupovali nevinných. Mt12,8 Neb pán syn člověka také jest nad sobotú.“

Mt12,9 A když odtud jide, přijide do školy jich. Mt12,10 A aj, člověk ruku maje uvadlú, i tázáchu ho řkúce: „Slušie li v soboty uzdravovati?“, aby obžalovali jej. Mt12,11 A on vece jim: „Kto bude z vás člověk, jenž má ovci jednu, a upadne li ta v sobotu v jámu, zdali nechytí se, nezdvihne jie? Mt12,12 Čím viece člověk lepší jest nežli ovce? A protož slušie v soboty dobře činiti.“ Mt12,13 Tehdy vece člověku: „Ztiehni ruku tvú!“ I ztěže a navrácena jest k zdraví jako druhá. Mt12,14 A vyšedše zákonníci, radu činiechu proti němu, kterak by ho zatratili. Mt12,15 A Ježíš věda, odšel jest odtud; i šli sú po něm mnozí a uzdravoval jě všěcky. Mt12,16 A přikázal jim, aby ho nezjevovali, Mt12,17 aby se naplnilo, což řečeno jest skrze Izaiáše proroka řkúcieho: Mt12,18 aj, dietě mé vyvolené, kteréž sem vyvolil, milý mój, v němžto se dobře slíbilo duši mé. Položím duch mój na něho a súd národóm zvěstuje. Mt12,19 Nebude se svářiti ani volati ani uslyší kto na ulicech hlasu jeho. Mt12,20 Tresti hýbavé nezetře a dřeva, ješto se kúří, neuhasí, až vyvrže k vítězství súd Mt12,21 a ve jmě jeho národové budú naději mieti.

Mt12,22 Tehdy podán jest jemu jeden diábelstvie maje, slepý a němý, a uzdravi ho, tak že mluvieše a vidieše. Mt12,23 I zděsili se všichni zástupové a vecěchu: „Zdali jest tento syn Davidóv?“ Mt12,24 Ale zákonníci uslyševše, řekli sú: „Tento nevymietá diáblóv, jedné Belzebubem, kniežatem diábelským.“ Mt12,25 A Ježíš věda myšlenie jich, řekl jest jim: „Všeliké královstvie proti sobě rozdělené bude zpuštěno a každé město nebo dóm rozdělený proti sobě nestane. Mt12,26 A poněvaž satan satana vymietá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tehdy stane královstvie jeho? Mt12,27 A pakli já Belzebubem vymietám diábly, synové vaši kým vymietají? Protož oni budú súdce vaši. Mt12,28 A pakliť já v duchu svatém vymietám diábly, tehdy přišlo jest mezi vy královstvie božie. Mt12,29 Aneb kterak kto muož vjíti do domu silného a orudie jeho pobrati, jedné prvé svieže li silného, a tehdy dóm jeho poplení? Mt12,30 Ktož nenie se mnú, proti mně jest, a ktož nezbierá se mnú, rozptyluje. Mt12,31 Protož pravím vám, všěliký hřiech a porúhanie odpuštěno bude lidem, ale duch porúhanie nebude odpuštěn. Mt12,32 A kto kolivěk die slovo proti synu člověka, bude odpuštěno jemu, ale ktož die proti duchu svatému slovo, nebude odpuštěno jemu ani na tomto světě, ani na budúciem. Mt12,33 Neb čiňte dřevo jeho dobré a ovoce jeho dobré, aneb čiňte dřevo jeho zlé a ovoce jeho zlé. Zajisté po ovoci dřevo poznáno bývá. Mt12,34 Pokolenie hadové, kterak móžete dobré věci mluviti jsúce zlí? Neb z hojnosti srdce