[67r]číslo strany rukopisubřizmenské vebrali se, tu, kdež sú trh v jedení a v pití velmi dobrý nalezli. Glejt jim davše, otavad pak k císařovu rozkázaní na té vodě Atasim z lodí učiněný prám za Berún táhli na[eh]na] za to jezero podlé Vardy mezi dříví olivové, a tu stany rozbili. Tí pak berúnští měšťané mnoho králi peněz dali, prosíce, aby proti Brixenským, jenžto s Mediolánským proti císaři se zařekli byli, na pole vtrh, jenžto prozbě jich povoliv, proti Brixí vtrhl jest.
Nalezl rovinu velikú, chtěl vojsko spatřiti své, kterak by mohl silen býti, s tím tak kázal se rytieřstvu pohotově míti. A když se dále hnul proti těm lidem a k branám se přiblížil, mladost rytieřuov mladých v své síle doufaje, majíc těch jistých k Brixenským pozýváše zase k bojování. Ale oni, umúdřivše zdraví svému, proti nim vyjeti nechtěli, jedno braň hájili. Proněžto Čechové nedaleko od Brixie stany své rozbili, a tak všecku tu vlast skazili a plen velmi veliký sebrali. Tehda tí jistí Brixenští to uzřevše, skrze Otu kardinála a skrze své rádce a pány zaslali sú, aby Daniel biskup, jenž s králem přijel, krále navedl, aby u císaře mohli milost míti. A králi s tím veliké dary dali, jenžto král učiniti slíbil jest.
Zatiem pak císař s svým vojskem přijel, ano již král český dvě neděle před ním napřed byl, brixenskú vlast ovšem všecko zkazil. Král pak český proti císaři s svým lidem vyjel jest, nebo příští císařovu[266]ve slově přepisováno všickní se radovali, jenž podlé té vody, jíž Oleva řiekají, nedaleko od Brixie stany své rozbiti kázal. Tehdy tí jistí lidé brixenští, tak velikého[ei]velikého] welike množství lidu bojíce se, prozbú krále českého císařovu milost sú obdželi, dary veliké davše, o rukojmí postavivše i přísahavše, že proti Mediolánským pomoc chtí dáti. Zatiem pak hnulo se vojsko i přitrhlo k té vodě velmi prudké a bystré, jížto Páv řiekají, přes
