[68v]číslo strany rukopisuumúdřiv zdraví svému, i nechtěl preseň zase jeti, ale s Papienským[en]s Papienským] Papienſky, ješto trhl vojsko děláchu,[270]má být „trh vojsku“, tak PulkR 53va jimžto cesty i mostové známi byli, od stanovišť korutanského vévody, jenž tvrz jednu tvrdú proti hradu Trek řečeném obdržal bieše, bral se a tu moc,[271]má být „noc“ jakž mohl, tak přebyl, zajtra pak stanovišť králových dobral se.
Císař pak ten jistý hrad Trek Mediolánských, jenž velmi tvrdý byl, ihned oblehl jest a ihned u malých dnech obdržav, jej s svým rytieřstvem osadil. A tak s tiem k Landmu, k tomu městu spanilému, bral se svú cestú, kteréžto město Pompeius udělal. Tí jistí lidé toho města císařovi a knížatóm jeho své násilé, ješto od Mediolánuov trpí, rozpravili i prosili, aby prostřed města stany své rozbili. Nebo Mediolánští tak to města Landu jako i Knimaské z kořen zkazili byli, a tak lidi v službu sobě podrobili. A když císař prostřed města stany své rozbil a to zkažení opatřil, proti Mediolánským tím víc byl horlivější. A když lidí, ani zlostnými hlasy svých nehod žalují, císař uslyšav, Mediolánčané pod příměřím k císařovu dvoru přijeli, za to i za jiné císařovi chtíce dosti učiniti. Knížata pak jich řeč pokornú, že totiž dosti učiniti chtí, slyšíc a každý z nich doma spíše býti žádajíce, dali císařovi radu, aby je na milost přijal. Tehda vstav Anshelm, arcibiskup ranenatenský, obnovil ta slova a řka takto: „Však víme, že chytrost mediolánská jest dobře nám známa. Neboť zajisté sladkúť řeč mluví, ale srdce nevěrné mají. Buď jim tak míra odměřená, jako oni jiným měří. Neb když sú oni města svobodná a kostely skazili, buďte také sami skaženi.“ To když císař uslyšal, s svými knížaty povolil té radě a ihned vrhl od sebe svú rukavici podlé obyčeje starých císařuov a králuov, zjevně je vypověděl a zjevně nepřátely císařství skrze to je ukázal.
Potom ihned nazajtří ve dvú mílech od Mediolána vojsko se položilo. A tak zjednavše stanoviště, sem i tam jezdíce, rytieřstvo
