O té jízdě, ješto Vladislav s císařem Fridrikem do Vlach byl jel a o skažení mediolánském
Král[265]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena Vladislav s svými knížaty u veliké síle svého rytieřstva proti Mediolánským bez pochybení jeti se připravše, proněžto vešken dvuor císařuov tomu se radoval. Ty věci když se tak staly, král domuov vesele se vrátil. A takž pak knížata, hrabě i šlechtici i páni všickní do Prahy svoláni byli a tu jim pověděno, že král svým vlastním životem proti Mediolánským chce se zdvihnúti, kterážto zajisté novina mnohým pánuom se nelíbila, jenž pravichu, by to radú Danielovú se stalo. A také z toho horlili, že se to bez jich povolení stalo, na to jsúce tímto úmyslem, že ty věci nejsú platny, kteréž by s povolením starších nebyly stvrzeny. To mlče král sám znamenal, s žádným se neradiv o to, sám sobě to zachoval v své mysli. To když uslyšeli Čechové o Mediolánu, jeli sršati býti, a zvláště mladých pánuov mladost, udatnost se roznietila, že na vše strany braň pánuom dělali, nýbrž také přemnozí z obecného lidu svým oružím na tu cestu se chystali. Proněžto veliký dvuor do Prahy volán byl na to, aby k té jízdě udatné a ctné rytieřstvo vybráno bylo. Potom pak královské koruně stkvúcí vytěžéchu, po nichžto mladých rytieřuov v svém odění množství veliké táhlo. Gervázius[eg]Gervázius] Gerzwazyus, probošt vyšehradský, pro krále úsilé to také zpodjal byl, s ním se vypravil.
Takž pak skrze Řezno vojska i táhli bez čísla, lúpež a kořist berúce a cesty sobě meči dělajíce a klestíce, s tím tak na hory korytanské přijeli, ale že v té vlasti lidé utekli byli, na pití a na jedení majíce nedostatek. Potom pak na počinské hory přijeli, tu, kdež dobrého vína množství jest, jímžto sú se posilnili. Opět pak potom mezi hory tridentinské,
