[65v]číslo strany rukopisuse domuov vrátil.
Téhož[261]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena léta Spytihněv, syn Bořivojuov druhého, vrátiv se do země, umřel jest měsíce ledna.
Léta[262]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena Božího tisícého sto LVIII. císař Fridricus smiloval se na Vladislavem, vévodú polským, pro svú sestru, jenž běhúnem byl z země, shromáždiv vojsko, vtrhl do země i poplenil ji ukrutně. A tak kniežata, nemohúc jeho moci ostati, skrze Vladislava, vévodu českého, milost u císaře sú obdrželi, s nahými meči u pokoru jemu šedše. A tak zaručivše i přisáhše za to provinnění proti Mediolánským, císařovi na pomoc tři sta oděncuov slíbili[ee]slíbili] ſlibil poslati. Toho léta Daniel, pražský biskup, k králi uherskému byl poslán, prose pomoci proti Mediolánským, jenž pět Saracenuov neb pohanuov uprosiv, s velikými dary do Čech se vrátil.
Léta[263]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena Božího tisícého sto LIX. Vladislav přijel do Řezna, císařovi tu, kdež mnoho knížat sebralo se bylo, proněžto radil se s nimi císař, kterak Mediolánské, jenž císařství protiví se, mohl by ukrotiti a také zkaziti mohl by, kteréžto řeči všecka knížata slíbili císařovi pomoci i Vladislav také s nimi. Kterýžto slib císař mile přijav velmi, podlé rady všech volencuov duchovních i světských i všech jiných knížat císařských Vladislava toho měsíce ledna koronoval jest. Nebo od časuov Vladislavových, prvního krále českého, pro sváry, pro války a pro ruoznice jednak mezi bratří, jednak mezi vnuky českými i moravskými knížaty, nižádný králem nebyl, jedinký tento Vladislav, syn Vladislavuov. Proněžto knížata, šlechtici, páni vší české země radovali se, všecko žákovstvo s svým biskupem vesele se těšilo se všemi lidmi. Tomu veselí na věčné znamení císař králi českému i jeho náměstkóm ten jest dal hantfešt, aby od pražského i od olomúckého
