[123r]číslo strany rukopisuTaké toto vymlúváme, zvláště že byli li bychom my neb budúcí naši nedostatky kterými obtíženi, kdy a když bychom prodati neb zastaviti chtěli kterú krajinu neb panství kterému knížeti nám rovnému nebo jinému, mimo jiné králi neb budúcích jeho najprvé k tomu pobíditi máme, jenž nechtěl li by kúpiti ani v zástavě míti on, ale to kníže, které u nás kúpilo nebo v zástavě mělo u manství má je od nich přijíti a jim víru a poslušenství jako pravým pánuom zachovati. Pakli by nebyl kníže, jenžto by země své neměl neb krajiny, ale od nás neb budúcích naších u manství má to přijíti, kterúžto zástavu neb prodání král český neb budúcí jeho v týchž penězích vyplatiti moci budú. To také povolá li nás král neb náměstkové jeho sobě na pomoc ven z Čech neb z Polsky, tak, abychom přílišnú službú obtíženi nebyli, pomoc některú má nám dáti. Tomu všemu na svědečství list tento náš jsme dali. Též dání jako na onom prvním.“
„Známo[498]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena buď všem nynějším i budúcím, že my, Jindřich, z Boží milosti vévoda slezský a hlohovský a pán zaganský, týž vešken obyčej na tomto listu psán má býti jako na onom, na Kunrátově, jediné že města a hradové proměnu mají tak, jakž jeho zboží záleží.
Odvolání zase císařovo
Léta[499]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedenafootnote_reference Božího tisícého CCCXXX. Václav, ne Karel, prvorozený syn krále Januov s Blanči, jeho ženú, odvolán zase domuov z oněch zemí do Licemburku, tu, kdež král Jan jeho příští čekal a jeho velmi poctivě přijal, a tu jednak do roku přebyl.
Téhož léta umřela jest králová Elžka, žena krále Janova, mátě Karla císaře. A tak na Zbraslavi podlé otce svého pochována.
