[64v]číslo strany rukopisumodlám pohanským se modlili, majíce tu v Bramburcích v tom městě Rakúš[258]zkomolený zápis, má být „kakús“ – tak PulkR 50rb modlu tříhlavatú nectnú a velmi škaredú, jížto se lidé modlili, pro to jisté modlení a modl těch následování nechtěl jest té vlasti míti. Ale že dědice[dy]dědice] diedicz nižádného vlastního neměl, nechtě, aby po jeho smrti to jisté dědictví s těmito modlami ostalo v takovém bludu, Albrechta, řečeného Nedvěd, jenž se byl narodil z Oty, hrabí aškanského, s jeho ženú Elchií, jenž byla dcera velikého vévody, dědicem jest učinil a jeho syna křtil jménem Otu. A takž pak potom darem všicku tu stranu na poledne dal jest jemu. A když pak zatiem jako některak potuchovaly[dz]potuchovaly] potuchowalo modly a pokoj těch zemí zpuosoben byl, to jisté kníže Jindřich s svú ženú Petruškú Bohu nábožně jest slúžil a tak v tom náboženství udělal kanovničstvo ve jmě sv. Petra apoštola zákona přemonstrátského s pomocí Urgenovú, bramburského biskupa. A tak najprvé v kostele sv. Gotharda podlé Bramburka[ea]Bramburka] Bramburſka u předměstí posadil je, a kterakkolivěk královského duostojenství [byl]text doplněný editorem,[259]doplněno podle PulkR 50va však tak velikého jest náboženství, že královské rúcho i královskú korunu složiv z sebe, on i žena jeho k svátosti sv. Petra obětovali sú. To jisté kníže když starostí nadtrápeno bylo, umřelo jest a tu v Bramburcích poctivě pochováno, že pak jeho Petruše múdře tiem činieci jako žena múdrá, smrti svého muže přes tři dni tajéci, chtěla jest radši Němcóm křesťanuom příti země nežli těm, ješto modlám modlili se. Proněžto dala jest věděti tomu jistému Albrechtovi, aby přijel a knížetství bramburské ujal. To když uslyšel Jakeš neb Jáce, tak řečený vévoda polský, ujec toho jistého krále, shromáždiv vojsko veliké lidí, ten hrad bramburský oblehl, ješto ten Albrecht již držal. A vyhnav odtavad modláře, udatným mužóm byl poručil, aby jeho střehli, Slovanóm i Sasícóm, obdařiv