se domuov vrátil.
Téhož léta Spytihněv, syn Bořivojuov druhého, vrátiv se do země, umřel jest měsíce ledna.
Léta Božího tisícého sto LVIII. císař Fridricus smiloval se na Vladislavem, vévodú polským, pro svú sestru, jenž běhúnem byl z země, shromáždiv vojsko, vtrhl do země i poplenil ji ukrutně. A tak kniežata, nemohúc jeho moci ostati, skrze Vladislava, vévodu českého, milost u císaře sú obdrželi, s nahými meči u pokoru jemu šedše. A tak zaručivše i přisáhše za to provinnění proti Mediolánským, císařovi na pomoc tři sta oděncuov slíbili poslati. Toho léta Daniel, pražský biskup, k králi uherskému byl poslán, prose pomoci proti Mediolánským, jenž pět Saracenuov neb pohanuov uprosiv, s velikými dary do Čech se vrátil.
Léta Božího tisícého sto LIX. Vladislav přijel do Řezna, císařovi tu, kdež mnoho knížat sebralo se bylo, proněžto radil se s nimi císař, kterak Mediolánské, jenž císařství protiví se, mohl by ukrotiti a také zkaziti mohl by, kteréžto řeči všecka knížata slíbili císařovi pomoci i Vladislav také s nimi. Kterýžto slib císař mile přijav velmi, podlé rady všech volencuov duchovních i světských i všech jiných knížat císařských Vladislava toho měsíce ledna koronoval jest. Nebo od časuov Vladislavových, prvního krále českého, pro sváry, pro války a pro ruoznice jednak mezi bratří, jednak mezi vnuky českými i moravskými knížaty, nižádný králem nebyl, jedinký tento Vladislav, syn Vladislavuov. Proněžto knížata, šlechtici, páni vší české země radovali se, všecko žákovstvo s svým biskupem vesele se těšilo se všemi lidmi. Tomu veselí na věčné znamení císař králi českému i jeho náměstkóm ten jest dal hantfešt, aby od pražského i od olomúckého
