Léta[251]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena Božího tisícého sto XLIX. Vladislav, vévoda polský, sebrav veliké množství Saracenuov a Rusuov, místo bratra svého Boleslava Pozdnu oblehl, jehožto tento Boleslav z bratrem svým Mezkem Saraceny nebo Pohany a Rusy zbiv a přemohl jest. Vladislav pak podlé rady Vladislava, vévody českého, zdvihl se k Kunrátovi, k římskému králi, a prosil jeho pomoci. K jehožto prozbě Kunrád, římský král, s Vladislavem, vévodú českým, vtrhl do Polska. Ale ona jistá knížata, čijíce římského krále přišedše, penězy jeho okojili i slíbili jeho přikázaní poslušni býti. Proněžto král Kunrád, lehce učiniv s Vladislavem dobrotivě a ochotně, s vévodú polským domuov se jest vrátil.
Léta[252]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena Božího tisícého sto a L. ten Soběslav, jatý syn Soběslavuov, zabiv v noci Bernarta purkrabí a dolejší žalář najvětší zlámav, s pomocí některých, kteří jemu přáli, s Přimdy preč jest utekl.
Léta[253]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena tisícého sto LI. Jindřich, jiným jménem Zdík, biskup moravský, pln jsa dobrých skutkuov, v dobré starosti měsíce června umřel jest, podlé své žádosti na Strahově jest pochován. Téhož také léta žena Vladislavova Gedruta umřela jest, sestra římského krále Kunrátova, a také na Strahově pochována jest. Vévoda pak Vladislav, vdovcem zuostav, po své ženě syna svého Albrechta a dceru svú Anežku přisadil jest k učení, syna tu na Strahově a dceru v Doksanech. Tento jistý Albrecht v svých časích byl jest proboštem mělničským a potom salcpurským biskupem. A tak to obé duostojenství do své smrti držal. Jiná pak dva syny Vladislav, stařejší Fridrice[dx]Fridrice] Fridrẏcz a Svatopluka, k světské věci přisadil, jenžto oba pojali sú sobě dvě sestry, krále uherského dcery.
