[44v]číslo strany rukopisupodlé rady Zderadovy svým vojskem tak jej oblehl i súžil, Břecislavovi otevzkázal[cn]otevzkázal] otcze wzſkazal jest zase, že jemu toho tak srdečně líto jest, jako by se jemu samému stalo. Tú řečí[co]řečí] rzecz když ten jistý mládenec byl tak podnícen, ihned měl jest radu v hotově tu jistú, aby toho pana Zderada zabil a tak aby Břecislav i s svým strýcem nad ním sebe pomstil.
Zjitra když bylo, poslal jest Břecislav, když na pole vtrhl k Zderadovi, aby k němu přijel, že s ním tajnú věc mluviti má, jenž jediného tovaryše svého Držimíra pojav s sebú, [k]text doplněný editorem králevicovi jel jest, nižádného do něho vtipu zlého nemaje. Tehdy když jeho králevic uzřel, že on jede od svých, ješto přisáhli byli na jeho smrt, maličko jako preč postúpil jest na omluvu. A tak pak mluvě s ním, opáčil jest jemu, proč by jeho před otcem jeho haněl. A tak po dlúhé řeči, hroze jemu sic i jinák, jakžto obyčej byl, v hněvu velmi roznítiv se, od něho odstúpil. Toho když jeho lidé uzřeli, že od něho odstúpil a Zderad preč utíká, běželi sú po něm chutně, a tak uhonivše jeho na překot, ukrutně sú zabili. Ale Držimír pravým během jest utekl i pověděl králi, co se jest tam bylo stalo.
Král Vratislav, uslyšav, tím jest byl velmi smúcen a velikú žalost skrze to měl jest i myslil jest velmi pilně, kterak by se i nad bratrem, i nad synem pomstiti mohl. Břecislav, uslyšav hněv otcuov, s oné strany vody stany své jest rozbil, po němžto větší strana vojska brala se jest. Zatím pak žena Konrádova, Virtpurk jménem, paní múdrá, se jest brala se k královi, ano muž její o tom nic neví, i prosila jest prozbami velikými, aby bratru svému hněv svuoj odpustiti ráčil, aby také země své vlastní neráčil hubiti a kaziti. Prosila jest také velmi snažně a plačíci, aby synu svému ráčil milost dáti, jakož pak i dal jest král Vratislav, rozželiv se u milosti prozbú její, milostivě uslyšal jest, a tak oběma jest svuoj hněv odpustil přikázav, aby předeň přišli. S tím tak, když před ním byli, bratra bratrsky jest přijal a k synu svému
