[49v]číslo strany rukopisuKrálovství českém[cu]českém] Czeſkeho pravým dědičským českým knížetem[cv]knížetem] knijzieti býti. Ale protože Bořivoj již na místě Břecislavově, otce svého, potvrzen byl, toho jest Oldřich dojíti nemohl, ale toto jest obdržal od císaře, aby strýce svého Bořivoje z Království českého právem[cw]právem] prawym dědickým, ješto naň sluší, i mocí, také i jiným právem nadtrápiti mohl a jej vypuditi. To když obdržal podlé rady svých přátel i těch, jenžto se jich nádržiechu, přijav k sobě některé Němce i jiné také v tovaryšství, to jest Zifrida, hrabí z Haly, a Oldřicha, frýsinského biskupa, i také mnoho[cx]mnoho] mnohe jiných pánuov velikých a Lipolta, bratra svého, do Čech jest vtrhl a řka k ním, že by mnoho pánuov měl najlepších české země, jenžto k jeho straně sú se naklonili. To když Bořivoj uslyšel, shromáždil jest k sobě vojsko veliké lidí z druhé strany [i vyjel proti nim až do toho města, jemužto řiekají Malín, a tu jest ihned stany své rozbil, umysliv to, že nazajtřie ihned boj s svými nepřátely chtěl by vzieti na poli. S druhé strany]text doplněný editorem[184]doplněno podle PulkR 38ra pak také Oldřich s svými lidmi ob onu stranu potoka, jemužto Vzplyčina řiekají, sjednal se k bojování. A tak blízko od sebe byli sú, že jeden druhého vojska opatřiti mohl jest, v kterémžto místě to jisté Oldřichovo tovarystvo, když sú spatřili, že Bořivoj s svými lidmi věrnými ustavičen a pilen jest svých věcí, a když sú také znamenali tu řeč, ješto se Oldřich před nimi chlubil, kterak najlepší páni z Čech s ním by chtěli státi, ty věci pilně znamenavše všecky, viděli sú, že sú oklamáni. I řekli Oldřichovi takto: „Proč námi i sám sebú klamáš tak nesličně? Kde sú ti najlepší páni z Čech, ješto s tebú i s námi chtí ostati, jaks ty k nám mluvil? Nevíme,[185]má být „nevěrně“, tak PulkR 38ra zajisté nás si oklamal, a netoliko nás, jakž samého se.“ S tím ihned učinivše radu, tú cestú, kterú vjeli, ven sú se brali preč. Ale protože Svatopluk a Otík, bratřence, s ním Otova bratra Konrádova, někdajších zmrlých, ješto Znojem míjiechu, se dvěma zástupoma výborného rytieřstva Bořivojovi na pomoc příjeli[cy]příjeli] przili by, zase i nemohli. Proněžto v noci nesnadnými stezkami a těžkými cestami [podlé Habru pravým útokem, stanóv i svých věcí tu]text doplněný editorem[186]doplněno podle PulkR 38rb nechavše, preč sú utekli. Zjitra