[39v]číslo strany rukopisua o oblepšení tak přeslavného království. A když ty všecky věci rozličným rozmyslem již vypověděny byly, Jindřich císař tak o pilné a o neznámé věci rozličným rozmyslem podlé rady volencuov i jiných kniežat jal se jest vyptávati, co by ke cti císařství v těch věcech hodného, aby podlé rad volencuov to učiniti mohl a podlé knížat svých a království některak zase navrátiti. Tak pak o tom po mnohé dny tak císař, jak také volenci i jiná knížata, plnými rozmysly mysliti sú se jali, ale stálé rady pomoci přestaly, jimžto tak velikú věcí bez pomoci slavného Vratislava, vévody českého, skonati by se mohly. Nebo netoliko Čechy, ale i Moravu, i Polsko, i jiné mnohé vlasti, ješto někdy k Moravě příslušely, těch časuov pravým příslušením k němu příslušely. Proněžto bez tohoto muže slovutného rady i povolení, jenž i bohatstvím i širokostí rozličných vlastí slavně všudy roznesen byl, tato věc slušně dokonati se nikoli nemohla. Protož po dlúhých radách Vratislav, vévoda český, jenž toho času také v Mohúči byl, skrze císaře pozván, k tomu jest povolán. A tak radu o to učinivše, dlúhý velmi na to rozmysl majíce, s povolením i podlé rady všech volencuov i jiných všech knížat císařských skrze císařovo vypovědění i potvrzení i učinění Vratislav, muž slavný a výborný, duostojenstvím královú korunú byl jest povýšen. A tuž ihned císařským ustanovením a jeho velebností vypověděním[ce]vypověděním] wypowiedieni sjednal a ustavil jest tak, aby již k navrácení toho zameškání i také škod toliko let císařovi pro nejméně krále, ješto císařství i císaři trpěli skrze to, aby v českú zemi království přivedeno bylo. A s moravské pak zemi, aby jemu, totiž Vratislavovi, i budúcím jeho věčně markrabství poddáno bylo i s polským, i s ruským, i jiným vévodstvím, i s zeměmi, kteréž někdejšího času k Moravě jsú příslušely, plnú mocí i plným panstvím, i vším příslušenstvím poddány byly a mocně podrobeny. A tak pak mocným