[45r]číslo strany rukopisutěmito jest mluvil slovy a řka: „Synu, učinil lis dobře, staneť se dobře. Pakli si zle učinil, potom ty to dobře uzříš.“ Ta slova když Břecislav uslyšav, otce svého hněvu boje se, postúpil jest do tohoto místa, jemuž Hrádek řiekají, za nímžto opět větší díl vojska bral se jest. Všickni tí jistí, kteříž se jeho přídrželi, pro králuov hněv domuov se vrátiti nesměli. Vida pak král, že podlé úmysla svého, že nad svým synem pomstiti se nemuože, s bratrem svým Konrádem sjednal jest to tak, aby po něm místo syna jeho králem českým byl. To když uslyšal Břecislav, s nímžto více nežli tři tisíce lidu udatného bylo a jeho se přídrželo, přijev blízko k Praze, podlé té vody, jížto Rokytnice říkají, stany své jest rozbil a otci svému dal věděti a řka: „Aj, toť sem já nyní již přijel, jehož si ty dřéve hledal. Proněžto co potom učiniti myslíš se mnú, učiň nyní.“
Té jisté noci ihned zjevili sú se světí muží, svatý Václav a sv. Vojtěch mučedlníci, vězňóm v žaláři, a ihned ze všeho vězení sprostili sú je. A přikázali sú jim a řkúce, aby děkujíce Hospodinu a jeho jméno svaté chválíce, přišli do Pražského kostela a všemu lidu i vší zemi pokoj zvěstovali. Kteréžto přikázaní skrze ty vězně nábožně naplněno jest, jakž ten jistý div u pašiji sv. Václava se čte. Toho dne Konrád, bratr králuov, vešken hněv a svár mezi králem a mezi synem jeho upokojil jest a je všemi činy sjednal. To když uslyšali páni i jiní, kteříž Břecislava se přídrželi, mimo tuto milost, ješto jemu král byl dal, bojíce se krále příliš velmi, navedli sú jeho, aby, netbaje otcovy milosti, i zdvihl se s nimi do Uher, jakžto jest i učinil. Tam pak když přijel, král Vladislav jakožto přítele svého mile jest přijal, Břetislava[cp]Břetislava] Brzecziſlaw s některými s nemnohem u sebe jest ostavil, rytířstvu pak jinému a jinému lidu také dal jest jednu krajinu, jížto řiekají Bachav, blízko od Trenčína, místo k lovu velmi příhodné i k obilí velmi také úrodné. Proněžto Břecislav i s svými lidmi, až právě i
