[112v]číslo strany rukopisutaké ihned vnuk Oldřichuov z Krušiny vnuka Dobšova zabil jest. Proněžto byl veliký povyk a křik mezi pány, ano volají se všech stran, řkúce: „Ba, nechcme, nechcme Rakušanóm, ale radější k královému pokolení našemu chcme se navrátiti!“ A takž ihned Jindřicha korutanského na království volili a poň poslali.
Zvěděv Albrecht, římský král, smrt syna svého, chtěl druhého syna králem učiniti. Takž pak s tím úmyslem plavě se z Hapspurka do Šváb, jenž toho času tu byl, od Jana, syna Rudolfova, někdajšího vévody rakúského, jenž starší byl bratr jeho Albrechta, byl jest zabit, protože jemu otcova dielu, jenžto naň slušel, dáti nechtěl. Proněžto naplnilo se proroctví, ješto onen první Přemysl, vévoda český, pověděl byl a řka: „Když mužský plod muoj zahyne, vnuk mstíti bude děda.“ Nebo tento Jan, ješto toho Albrechta zabil, jenž jest byl syn Rudolfuov, kterýž Rudolf u boji krále Otakara zabil, byl jest syn dcery Otakarovy, proněžto děda svého pomstil jest. Ale jest znamenati, že dřéve nežli ten Albrecht zhynul byl, toho léta měsíce srpna, ten Jindřich korutanský králem byl zvolen i vládl potom zemí tři léta. Ale zle zemi zpravoval, nebo nic dobrého v zemi neučinil,[456]vynechán text: „kakžkoli těch časóv Hora najvěčšieho užitka bieše, že veliké bohatstvie vzal, však nic sličného neučinil“, tak PulkGb ani pokoje lidem zjednal. Takž pak zatiem ten Albrecht říský, když živ byl ještě, želel velmi, že se jemu království nedostalo. Proněžto sebrav veliké vojsko, vtrhl do Čech, i oblehl Kolín a Horu, jemužto pan Jindřich z Lipého a pan Jan z Vatemberka udatně se opřeli a země bránili.
Zatím pak Elška, králová Václavova, jenž Rudolf, vévoda rakúský, měl, také nakládající Albrechtovi tomu jistému, v sprostném rúše s jedinú dievkú tajně z Prahy utekla, jenžto Fridrich vévoda podlé Zderazu utkav, na její hrady dovedl jest. Jenž ihned tomu řískému králi Hradec, Mýto a Chrudim otevřela, do kterýchžto měst, že na zimu král chtěl odjeti, z Švábuov a jiných nemilostných lidí napustil, jenž lúpeží a jinými rozličnými závadami zemi poplenili a jiným chudým lidem veliké škody učinili. Ten jistý
