[109v]číslo strany rukopisujinými. Tento Ota po smrti Dlúhého Oty, když jako k starosti přišel byl, vždycky s Heřmanem markrabí dobrotivě přebýval. Ona oba spolu s velikým vojskem králi Václavovi proti Římskému trhli byli, za něžto zemi míšeňskú od něho vzali, a potom o pomeranskú se změnila.[439]„směnila“ PulkR 85va Títo jistí s majtburským arcibiskupem války měli a toho hradu Plote dobyli, potom s velikým vojskem do Slovan vtrhli a jednak všecku skazili a hrad přetvrdý Eldemburk řečený tu udělali. Potom pak tento Ota, když s Voltmarem všecko již markrabství zpravovali, stár jsa velmi, umřel jest a v kormenském klášteře pochován. Bratr jeho Kunrád byl člověk sprostný a pokojný, po lovích a po pokoji stoje, když tí bratří oba živi byli. Tento Ota [z]text doplněný editorem kostelního zboží z bramburského i z biskupa Voltada dani chtěl bráti, a on zdvihl se k dvoru i obdržal na oba klatbu, kterážto klatba až do smrti Kunrátovy trvala jest. Zatiem pak daně ty sňaté byly a kletba také přestala. A Kunrát umřel a v kormenském klášteře pochován. A tak Voldmar dědicem ostal, na něhož se všecko dostalo.
Léta[440]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedenafootnote_reference Božího tisícého CCCI. toho měsíce září Řehoř, biskup pražský, umřel, na jehož místo kněz Jan, kanovník pražský, syn Řehořuov z Dražic, vstúpil jest.
Téhož léta Ondřej, král uherský, bez dětí umřel jest, i byli poslové znamenití z Uher k králi Václavovi posláni, prosíc jeho, aby syna svého Václava mladého jim za krále dal. Nebo král Václav byl jest přítel krále uherského Ondřeje, neb prabába[ii]prabába] probaba jeho sestra byla krále Ondřejova, jenž poradivše s svými pány, dal jim syna svého. A oni, přijavše jeho s velikú radostí, na království korunovali slavně.
Toho léta, když Bonifácius, osmý papež, od Říman zabit, arcibiskup burdegalenský papežem volen jest, jenž tehdy u franské zemi jsa, volení svému povoliv, přikázal kardináluom, aby k němu do Lugduna přijeli, a tuž pak
