[109r]číslo strany rukopisuVáclav, král český, markrabě moravský, polský a zandomirský vévoda, toho měsíce července povolal šesti člověkuov v tom dospělých z Florencie i kázal jim nový groš zaraziti, a haléř, jichžto dvanádct za groš platilo by. Neb dřévních těch časuov častá měna jest byla lidem velmi škodlivá. Proněžto tento král milostný znamenav to, že jest škodlivá, kázal čistý peníz stříbrný bez vší příměsky kovati.
Téhož léta z Polsky přijeli poslové, dávajíc věděti, že král umřel a jedinú dceru po sobě ostavil, i prosili jeho snažně, aby tu jistú dievku Alžbětu pojíti ráčil a v zemi se uvázati a je od nepřátel obrániti. Král, poradiv se s svými věrnými, sebrav vojsko veliké, vtrhl do Polsky, a tak všecky nepřátely udatně ukrotil a království svému panství osobil. S tím pak zdvihl se do Hnězda, a tak ku prozbě panské těch zemí arcibiskup hnězdský na království jeho koronoval. A takž zprávci neb kapitána pan Hynka z Dubé tu ostavil, do země české šťastně se jest vrátil.
Toho léta bylo jest léto milostné, proněžto mnoho lidí zdvihlo se do Říma.
Téhož[438]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena léta Albecht, bratr Otuov Dlúhého, markrabě bramburský, umřel a pochován v Leníně a potom do Celi portycizojazyčný text přenesen. Také[ih]Také] Tak Jan, bratr Otuov, umřel jest, jenž ačkoli malý, ale udatný. Ten Jan ostavil po sobě syna žáka Kunekina kanovníka, jemuž rynovská země dána byla do života, po jeho smrti k Voltmarovi se dostala. Onen Oto Šíp a Kunrád, když z vězení puštěni byli, spolu se do své smrti držali, ale Ota múdře a udatně všecku zemi zpravoval, mnoho zemí, i měst, i hraduov s svým snaženstvím dobyl. A také mnoho bojuov měl, jednak s strýcem svým Dlúhým Otú, když živ byl, jednak z Majtburčany, jednak s Slovany, jednak s Polany i s mnohými
