jinými. Tento Ota po smrti Dlúhého Oty, když jako k starosti přišel byl, vždycky s Heřmanem markrabí dobrotivě přebýval. Ona oba spolu s velikým vojskem králi Václavovi proti Římskému trhli byli, za něžto zemi míšeňskú od něho vzali, a potom o pomeranskú se změnila. Títo jistí s majtburským arcibiskupem války měli a toho hradu Plote dobyli, potom s velikým vojskem do Slovan vtrhli a jednak všecku skazili a hrad přetvrdý Eldemburk řečený tu udělali. Potom pak tento Ota, když s Voltmarem všecko již markrabství zpravovali, stár jsa velmi, umřel jest a v kormenském klášteře pochován. Bratr jeho Kunrád byl člověk sprostný a pokojný, po lovích a po pokoji stoje, když tí bratří oba živi byli. Tento Ota [z]text doplněný editorem kostelního zboží z bramburského i z biskupa Voltada dani chtěl bráti, a on zdvihl se k dvoru i obdržal na oba klatbu, kterážto klatba až do smrti Kunrátovy trvala jest. Zatiem pak daně ty sňaté byly a kletba také přestala. A Kunrát umřel a v kormenském klášteře pochován. A tak Voldmar dědicem ostal, na něhož se všecko dostalo.
Létafootnote_reference Božího tisícého CCCI. toho měsíce září Řehoř, biskup pražský, umřel, na jehož místo kněz Jan, kanovník pražský, syn Řehořuov z Dražic, vstúpil jest.
Téhož léta Ondřej, král uherský, bez dětí umřel jest, i byli poslové znamenití z Uher k králi Václavovi posláni, prosíc jeho, aby syna svého Václava mladého jim za krále dal. Nebo král Václav byl jest přítel krále uherského Ondřeje, neb prabába jeho sestra byla krále Ondřejova, jenž poradivše s svými pány, dal jim syna svého. A oni, přijavše jeho s velikú radostí, na království korunovali slavně.
Toho léta, když Bonifácius, osmý papež, od Říman zabit, arcibiskup burdegalenský papežem volen jest, jenž tehdy u franské zemi jsa, volení svému povoliv, přikázal kardináluom, aby k němu do Lugduna přijeli, a tuž pak
