všel jest směle i prosil jest velmi plně vévody, aby na kostelním svěcení ráčil býti, jenž v svém městě u Bielině udělal byl na čest Bohu a svatému Petru. Když pak vévoda prozbě jeho povolil, že přijeti slíbil, řekl jest jemu takto: „Chciť přijeti, a coť spravedlivého, toť učiním.“ Této jisté odpovědi nešetřiv právě tento jistý Mstiš, ani jí znamenav, vesele jest preč odjel. A takž i vévodě, i biskupovi potřebu plnú byl připravil. Potom pak vévoda i biskup určeného dne přijeli sú do Bieliny, a když kostel posvěcen byl, k uobědu se připravili, hrabě z biskupem v jednom dvoře blízko od kostela ostali sú [a jedli. Zatiem v tom jedení přišel jest posel]text doplněný editorem[140]doplněno podle PulkR 27vb jeden, dávaje hrabě tajně věděti, že jest jemu vévoda město Bielinu odjal i dal Kojatovi, synu Všeborovu, jenž toho času najprvnější byl a jako najvzátcnější na vévody dvoře. Tehdy uslyšav hrabě tyto nesličné noviny a zlú pověst o sobě, s pomocí biskupovú s životem jest preč utekl. Měl jest vévoda Vratislav s Atletú, dcerú krále uherského, dva syny, jednoho Břecislava a druhého Vratislava, a dvě dcery, Lidmilu a Jitku.
O větších příbězích Vratislavových a o Jaromírovi, kterak povýšen byl na biskupství pražské
Létafootnote_reference tisícého šedesátého druhého Atleta, mátě čtvera dětí, Vratislavova žena, nevšedši ještě v starost let svých, umřela jest toho měsíce února léta tisícého šedesátého třetího. Vratislav vévoda pojal jest dceru Kazimírovu, vévody polského, vlastní sestru Boleslavovu a Vladislavovu, jménem Svatavu, a z té jisté Svatavy měl jest čtyři syny, jednomu řiekali Soběslav, druhému Bořivoj, třetímu Vladislav a čtvrtému Boleslav. O těch o všech věcech v svém místě bude pověděno.
Létafootnote_reference Božího tisícého šedesátého sedmého měsíce prosince Severus, biskup pražský, muž múdrý a vzátcný a v mnohých věcech bývalý, jenžto jest pražské i olomúcské biskupství v hromadu držal dlúhý časy až právě po Spytihněvě
