O Spytihněvovi, synu Břecislavovu, a o jeho zpravování české země tuto se bude praviti
Létafootnote_reference Božího tisícého padesátého šestého podlé zpuosobení Břecislava Spytihněv, prvorozený syn jeho, vstúpil jest na vévodství české země. A tak pak ihned prvního dne svého knížetství toto jest po své zemi učinil ustanovení a to obecně všudy provolati kázal, aby nižádný Němec přes třetí den na české mezi neostával. Pakli by mimo to přikázaní učinil, aby mu hned hlava vdole byla. Pro kteréžto přikázaní za jeho času všickní Němci vypleli sú se s země české, že ovšem žádného nezuostalo. Nýbrž více ještě tento jistý Spytihněv nechtěl jest přepustiti, aby Jitka, mátě jeho vlastní, dcera císařova Otova, v české zemi více bydlela. Abatyši také svatojiřskú, dceru urozeného hrabě Brumovu z německých zemí, ven jest kázal vyvrci, a to proto, ješto někdy za jeho otce, když zed Pražského hradu dělali, kakás kamníčka neb niestěku byl skazil. A ta jistá abatyše úkornými slovy ukázala jemu, an ještě mladičký robenček byl, [a proto ji kázal na kolesa vsaditi a na Bavorský les vyvézti.]text doplněný editorem[135]doplněno podle PulkR 26rb
Zatiem ne po mnohých časích zdvihl jest se do Moravy, neb Břecislav, otec jeho, někdy rozdělil jest byl zemi moravskú po částkách mezi syny své, Vratislavovi polovici země dal a Konrátovi a Otovi druhú polovici země dal, tú úmluvú a tiem ustanovením, aby věčným poddáním jako manové věrní vévodě českému věrně a spravedlivě poddáni byli. Jaromíra jest byl na učení dal, aby časem svým knězem mohl býti.
A když jest s mnohem lidí oděných mocně vtrhl do Moravy, bratr jeho starší po něm z nich Vratislav, uslyšav tak silné přijetí jeho, bál se jest jeho velmi. A tak ostaviv ženu svú v Olomúci, i utekl jest do Uher. Jehožto král Ondřej mile jest uzřel, a dokavadž tu byl, velmi jest jeho ctil, jakž slušalo. Když pak Spytihněv zemi i všecky své věci podlé své vuole
