Létafootnote_reference téhož po smrti Spytihněvově bratr jeho Vratislav vstúpil jest na vévodství české, jenž vévodú již jsa, potom skuoro zdvihl se jest do Moravy i rozdělil moravskú zemi mezi bratry svú, tu stranu k Rakúsóm na východ slunce, jenžto jest sám dřéve držal, v nížto loviště zvěři i rybám byly velmi dobrá, Otovi, bratru svému, poručil jest a Konratovi pak na západ slunce stran němečských zemí v krásné rovině k obilí velmi rodnú stranu dal jest. Neb ten jistý Konrat němečský jazyk uměl jest mluviti velmi dobře. A když uslyšel čtvrtý bratr jeho, Jaromír, jenžto na učení byl dán od Břecislava, otce svého, že bratr jeho Spytihněv umřel byl, jehožto miloval jako sám sebe jest, s učení domuov vrátil, diel chtě míti v zboží. Jehožto vévoda Vratislav, bratr jeho, když uzřel, přijal jest velmi mile. A když jest poruzoměl, že více k světské věci tiehne se nežli k žákovství i hrozú i lahodnými námluvami od jeho úmysla odvedl jeho, jakž jest mohl, slibuje jemu, že mu po smrti Severově biskupství pražské chce dáti. A takž pak těch suchých dní u postě toho měsíce března v sobotu svěcení žákóm bylo jest učiněno, v němžto Jaromír, odpíraje se a jako nechtě, třetí svěcení jest přijal. A když ihned té soboty biskup mši slúžil, takž jak toho obyčej jest, Jaromír Čtení jest četl před Vratislavem, bratrem svým, a biskupovi Ihariovi službu slúžil. Jenž pak po času stalo se jest však takto, že Jaromír, nechav svěcení a řádu žákovského, byl jest rytieřem. A s tím tak zdvihl se jest do Polsky i utekl tam jako během.
Zatiem přihodilo se jest, že Mštiš nebo Mštislav, hrabě bielinský, syn Boršuov, ješto někdejšího času ženu Vratislavovu k přikázaní Spytihněva nepoctivě byl u vězení držal, a vévoda vratislavský zlý vtip proto naň měl, ale ten pak Mstiš nebyl toho dobře pamětliv, že by to byl učinil. A takž do své múdrosti úfaje příliš velmi, na dvuor vévodin všel
