vévodě smrti. Potom pak když Vratislav vévodú byl prozbami jeho jsa přemožen, povolil jest, aby Jan biskupem byl olomúcským. A tak když ten rozdíl učinil, Severus biskup k tomu povolil, malý jest čas potom živ a také po mnohých dobrých skutcích, nemocí i starostí jsa trápen, umřel jest měsíce prosince toho léta, jakž nahoře povědíno. Na jehožto místo vstúpil Jaromír, bratr Vratislavuov, ješto jsú jemu jiným jménem řiekali Gebhart, sedmý biskup pražský. Nebo stalo se jest takto: Když Ota a Kunrat, bratří Vratislavovi, uslyšeli byli, že Severus, pražský biskup, umřel, tajně poslali sú do Polsky odtavad bratra svého Jaromíra, jenž žákovství poblúdil byl, volajíce zase a jemu rozkazujíce, aby se vrátil a biskupství pražské přijal. Zatiem pak Vratislav vévoda uznamenav bratra svého Jaromíra plným snaženstvím jeho lestné poblúzení žákovství, umyslil jest sobě byl, že ne Jaromíra, ale jiného někoho šlechetnějšího a lepšího někoho biskupem pražským udělal. Nebo měl jest toho času na svém dvoře jednoho kaplana z Sas jménem Lička, z pokolení urozeného litoměřičského, probošta, muže ctného a šlechetného a dobře učeného u Písmě, proněžto dlúho měv jeho na svém dvoře, i umyslil jej byl biskupem učiniti. Ale návodem Otovým a Konratovým, bratří svých, jenž Kojatu, syna Všeborova hrabina, a Smila, strýce jeho, navedli byli, aby úmyslu Vratislavovu zprotivili se, aby toho nikoli neučinil, ale aby vždy Jaromíra biskupem učinil. Tato jistá dva bratří, Ota a Kunrat, s pomocí těch, jenžto se jich nádržichu, po mnohých řečech i po mnohé také ruoznici a sváru mezi vévodú a mezi nimi sotnú túhú sú toho obdržeti mohli, že Jaromír biskupem byl pražským byl učiněn.
Létafootnote_reference Božího tisícého šedesátého osmého Vratislav vévoda z bratry svými a se všemi jinými zemany svými Jaromíra všickní jednostajně biskupem sú volili a poslali k císařovi Jindřichovi posly své, jenžto toho času u Mohúči
