zpuosobil, bratry své vzal jest na svuoj dvuor. Konráta, ješto libost velikú v lovení měl, nade všem lovením pána jest učinil a Otu maršálkem svého všeho vévodství jest ustanovil. Nevěstu pak svú, Vratislavovu ženu, když jest i s Olomúcí městem v moc jeho přišla, dal jest ji jednomu hrabě, jemužto Mstislav říkali, u vězení na jeden hrad, ješto Lešťany slove. Kterýžto hrabě tak znamenitú paní u vězení maje, boje se, aby neutekla, těžce jest ji držal, a tak svú nohu s její nohú v tvrdé púto jest zamekl. To Vratislav když byl zvěděl, tím jest velmi nechuten a smúcen byl. Potom pak Spytihněv návodem Severa biskupa tu jistú paní po čtyřech neděléch z vězení jest svobodně propustil, ješto chtieci se k svému muži navrátiti, protože již skuoro najméně bíše na cestě jsúci, roznemohši se třetího dne jest umřela. To když muž její uslyšal, hrozným zámutkem a bolestí byl se jest zamútil a v tom zámutku za mnohé dny nemohl se ukrotiti. A když král Ondřej uzřel, že Vratislav se tak srdečně zamútil pro smrt své ženy, mile a ochotně jest jeho velmi těšil.
Kterak král uherský lítost měl ženy Vratislavovy a dal jemu dceru svú za manželku a o Spytihněvovi, kterak bratra svého Vratislava odvolal zase do Moravy a vrátil jemu všecka města zase
Létafootnote_reference Božího tisícého padesátého sedmého uznamenav uherský král Ondřej vysoké pokolení tohoto jistého Vratislava, ctnost a velikú ušlechtilost i šlechetnost, svú dceru jménem Adlejtu dal jest zaň. Uzřev to Spytihněv, vévoda český, chtěl se uchovati snad budoucího zlého, aby totiž Vratislav, bratr jeho, mocí krále uherského a pánuov jeho, jenžto jemu velice přejiechu, neobsilně se i nevytrhl mocně do Moravy. Odvolal jest bratra svého Vratislava zase a jemu ta všecka města u Moravě vrátil, kteráž jemu byl otec jeho za zdraví života svého dal.
Mátě tohoto jistého Spytihněva léta Božího tisícého osmého Jitka, jížto jest z země české vyvrhl byl, ješto na protivenství a na ohyzdu otci jeho za krále uherského
