utěšení těla těchto dědicuov svatých do Prahy přinesl, a s tú milostného řečí prosili sú rozhříšení pro tyto věci, ješto spáchali byli. Uslyšav pak papež jich očištění, prosby jich milostně jest uslyšal i přikázal, aby za dosti učinění pro ty věci vévoda Břecislav kanovničství z svého [z vlastnieho sbožie dobře nadanéj ve všiej potřěbě v svéj]text doplněný editorem[123]doplněno podle PulkR 23vb zemi udělal a okrásil, jakž toho sluší, z svého vlastního zboží dobře nadané ve vší potřebě udělal, aby tu kanovníci, lidé šlechetní a poctiví, ustanoveni byli, kteříž by to Pána Boha chválili v svatém čtení a v zpívaní. Poslové když se vrátili a tuto milostivú odpověd papežovu vévodě svému přinesli a jemu všecko pořádně vypravili, co se jim přihodilo, Břecislav radostně a mile to poselství uslyšav a přijav, kostel v Starém Boleslavi na březi té vody, ješto jí Labě řiekají, a sv. Václavu mučedlníku, v němžto někdy od svého bratra Boleslava zahuben byl, založil, udělal i okrásil a kanovničství ustanovil, a tak přikázaní Otce svatého, kteréž jemu přikázáno bylo, všecko naplnil skutkem věrným, jakž i do dnešního dne každý to opatřiti muože.
Kterak Jindřich, císař druhý, pokladóm [chtěl]text doplněný editorem[124]doplněno podle PulkR 23vb od Břecislava, ješto u Polště pobral, a proto v zemi vtrhl. Kterak pak byl přemožen a potom dary okojen, a o smrti mateře Břecislavovy a o smrti svatého Prokopa a o jiných věcech mnohých
Léta od narození Božího po tisíci po čtyřidceti, když papež pro přenesení těchto těl svatých Břecislavem Otec svatý milostně rozhřešil, Jindřich císař, druhý jménem tím jmenovaný, uslyšav, že veliké zboží Břecislav pobral a do Čech s sebú přinesl, hubeným a škaredým lakomstvím sveden jsa, posly a listy své císařské poslal jest Břecislavovi do Čech, jemu přikazuje tak, aby ten jistý poklad, kterýž v Polště pobral, v určeném času úplně navrátil, neb císaře s jeho vojskem do Čech čekal, že ten poklad od něho mocí chce vytisknúti. To když uslyšel vévoda Břecislav a těm řečem srozuměv, císařovi túto řečí
