Vratislavovi zdraví, čest a vítězství buď od Hospodina dáno!“ A jakž Vratislav, takéž i Svatava, oba slavně sú korunována a královými korunami povýšena, kteréžto svěcení a mazání podlé obyčeje římských králuov na pamět všech českých králuov i na jeho také věčnú pamět vždycky zachováno bývá při takové věci. A když pak ty hody dokonaly sú se, po třetím dni ten jistý arcibiskup trýrský nebo trevenrenský, duostojnú ctí jsa uctěn od krále i také darován, domuov se vrátil, ano česká země všecka takovým daróm i takové duostojnosti po mnohé časy raduje se, jakžto toho duostojno jest.
O tom, kterak Jaromír prosil císaře, aby listy své dal o jednostajenství biskupství moravského a českého
Když ten dvuor u Mohúči přikázaním císařovým tak trval, Gebhardus, biskup pražský, chtě se uchovati toho, aby jiný biskup u Moravě po Janově smrti, moravského biskupa, jenž toho léta umřel byl, nebyl učiněn místo něho, císařovi rozlíčil jest to a dal jemu věděti, kterak ujednáním sv. Vojtěcha a spuosobením za časuov Otových císařových, biskupství moravské s pražským bylo jest spojeno a v hromadu sjednáno a kterak Benedikt papež na potvrzení tomu sjednání listy své papežské dal jest byl. S tím rozlícením Jaromír s bratrem svým s Vratislavem, novým králem, prosili sú císaře, aby toho svými listy potvrditi ráčil. Císař pak prozbu jich uslyšav, jednosvorenství těch dvú biskupství svými listy jest potvrdil, kterýžto list těmito slovy slovo od slova vypravuje se.
List sjednaní arcibiskupa a biskupa moravského tuto se o tom praví
Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, amen.
Já, Jindřich, třetí císař z Boží milosti římský, vždycky přispořitel jménu císařskému i k duostojenství římské stolice, za podobné se nám zdá, abychom k užitkóm církve svaté všudy pomoc dávali a všecko, což jest škodného a nepravého,
