nešlechetník z nich Rochan, kterýž jako hlava mezi nimi byl, jedné noci, když Jaromír oblehčoval svuoj břich, na chýšce sedě, slep již jsa, toho jistého Jaromíra ten nectný Rochan dolejší stranú, pod východem stoje, nectně jest probodl skrze a skrze až právě do smrti. Tak ten jistý Jaromír umřel toho léta, jakž nahoře pověděno, měsíce prosince.
O zpravování a o příbězích Břecislavových, vévody českého, tuto zde se vypravuje
Léta Božího tisícého třidcátého osmého, když vévoda Břecislav vévodstvím vládl jako muž múdrý a rozšafný, opatrný a převelmi udatný a mnohými ctnostmi, dobrými ctnostmi slovutný, žádaje srdečnú žádosti vévodství své rozšířiti a moc, sílu svú v uokolních zemích v súsedství chtě ohlásiti, do Uher mocně jest vtrhl, a tak tu všecku vlast až právě do toho města strykonského poplenil a zhubil jest přemocně, a tak vítězství své moci veliké ukázal. Potom pak Břecislav tento jistý z své ženy urozené a šlechetné Jitky pět synuov jinochuov urodil jest – prvního Spytihněva, druhého Vratislava, třetího Kunráta, čtvrtého Jaromíra, pátého měl jest Otíka, o kterýchžto o všech bude pořád pověděno.
Léta Božího tisícého třicátého devátého Břecislav, rozpomenuv se na onen nectný skutek, ješto jeho dědovi Boleslavovi Mezek, vévoda polský, spáchal byl, vojsko lidu svého veliké shromáždiv, i vtrhl do Polsky. A tak všecko Polsko poplenil a pokazil a města najznamenitějšího Krakova, udatným vítěstvím dobyv, s kořen je skazil a převrátil. A tak tu přebohatými poklady a kořistmi se nakořistiv, jiných měst dobyl a je všecka spálil a skazil až právě do toho města Bděk, řiekají, na kteréžto město vladaři zemští a jiných převeliké množství lidí uteklo bylo. Kteřížto lidé, ješto na ten hrad utekli, Břecislavově síle a moci nemohúc se zepříti, na milost sú se jemu dali, ježto on milostně přijav, i poslal je do Čech i dal jim veliký díl lesuov, jemužto
