pěti bratruov, jenžto jest Břecislav, vévoda český, obdržal a vzal. Nalezli sú také kříž jeden zlatý velmi veliký a těžký, ješto někdy Mezek, vévoda polský, obětoval byl. Nalezli sú také jednu zlatú dcku neb tabuli, ješto tři sta liber zlata vážila. Nalezli sú také mnoho jiných klenutuov předrahých, rúcha mešného přemnohé a ornátuov převelmi drahých a rozkošných. To vše pobravše, s velikú poctivostí a s chválením Hospodina do české země sú nesli. A když bylo u toho potoka, jemužto Rokytnice řiekali, k městu pražskému [přijeli, vévoda i všě žákovstvo i vešken lid obecný]text doplněný editorem[121]doplněno podle PulkR 23rb proti tak předrahým daróm a proti také veliké svátosti s procesí vyšli sú. A tak pak s velikým veselím, v Hospodinu radujíce se a těšíc se a králi nebeskému děkujíc, ta těla přesvatá vzevše, do Pražského kostela sú nesli. A tu přepoctivě složili, jakž jest slušelo na takovú svátost. Toto jisté přenesení těchto svatých těl stalo se jest léta od narození Božího po tisíci po třidceti a devieti, měsíce září.
O hlubších příbězích Břecislavových, kterak jest byl před papežem pro těla osočen
Léta od narození Božího po tisíci po třidceti a devieti, když zpuosobem Božím a jeho svatú milostí tyto věci tak šťastně se dály, že všecka česká země pro přenesení těchto svatých dědicuov a pro navštívení té drahé svatosti radostně se veselili, Hospodinu chválu vzdávajíce, že takovými dary svuoj lid darovati jest ráčil. Někteří pak nešlechetníci závistí velikú zdvihli se ku papežovi i osočili vévodu českého Břecislava papežovi, že by proti svatých otcuo ustanovení i proti právóm svatým těla tato svatá z Polsky vzal a do Čech přinesl. Pro kteréžto osočení i vévoda, i biskup pražský Severus od papeže byli pohnáni listy papežovými, aby odpovídali před papežem, proč sú takové smělosti dokázali. Zatím Břecislav poslal jest posly své rozličnými řečmi, lidi velmi múdré, ku papežovi, omlúvaje se, že jest toho nižádnú marností ani jakú marnú smělostí učinil, jediné dobrým úmyslem pro lidské spasení a pro české země veliké
