stojiece na jednom miestě. J5,14 A potom naleze jej Ježíš v chrámě i vecě jemu: „Toť, jsi již uzdraven, neroď již hřěšiti viece, ať sě něco horšieho nepřihodí.“ J5,15 A otšed člověk ten, povědě Židóm, že jest Ježíš, jenž jest jej uzdravil. J5,16 A proto sě protiviechu Židé Ježíšěvi, že to činieše v sobotu. J5,17 Tehdy Ježíš otpovědě jim: „Otec mój dotudto činí, a já činím.“ J5,18 A proto viece hledáchu jeho Židé zabiti, že netoliko soboty rušieše, ale že svého otcě nazýváše boha a sám sě činieše roven bohu.
A tak otpověděv Ježíš, vecě jim: J5,19 „Věrně, věrně pravi vám, nemóž syn ničehož sám ot sebe učiniti, jediné což uzří otcě činiece, nebo což koli on činí, takež i též syn činí. J5,20 Nebo otec syna miluje a všecko jemu ukáže, což koli sám činí. A větčie nežli ty skutky ukáže, abyšte [sě]text doplněný editorem vy divili. J5,21 Nebo jakžto otec mrtvé vzkřěšije i obživuje, takež i syn, kteréž chce, obživuje. J5,22 Nebo otec ižádného nesúdí, ale vešken súd poddal jest synu, J5,23 aby všickni ctili syna, jakož ctie otcě. [Nebo ktož nectí syna, nectí otce]text doplněný editorem[198]Nebo ktož nectí syna, nectí otce] qui non honorificat Filium, non honorificat Patrem lat. (homoiot.), jenž jest jeho poslal. J5,24 Věrně, věrně pravi vám, že ktož poslúchá mého slova a věří veň, kto mě jest poslal, má život věčný a na súd nepřijde, ale pójde ot smrti k životu. J5,25 Věrně, věrně pravi vám, že přijde hodina, a již jest, když uslyšie mrtví hlas syna božieho, [a ktož uslyšie, oživú]text doplněný editorem[201]a ktož uslyšie, oživú] et qui audierint, vivent lat.. J5,26 [Nebo jakož má otec život sám v sobě, takež jest dal synu jmieti život samému v sobě.]text doplněný editorem[202]Nebo jakož má otec život sám v sobě, takež jest dal synu jmieti život samému v sobě] Sicut enim Pater habet vitam in semetipso, sic dedit et Filio habere vitam in semetipso lat. J5,27 [A moc jemu poddal učiniti súd, že jest syn člověčí.]text doplněný editorem[203]A moc jemu poddal učiniti súd, že jest syn člověčí] et potestatem dedit ei iudicium facere, quia Filius hominis est lat. J5,28[ Nedivte se tomu, neb příde hodina, v niežto všichni, ješto jsú v roviech, uslyšie hlas syna božieho]text doplněný editorem[204]Nedivte se tomu, neb příde hodina, v niežto všichni, ješto jsú v roviech, uslyšie hlas syna božieho] Nolite mirari hoc, quia venit hora in qua omnes qui in monumentis sunt audient vocem Filii Dei lat. (homoiot.) J5,29 i pójdú, kto sú dobřě činili, na vzkřiešenie života, ale kto sú zle činili, na vzkřiešenie súdné. J5,30 Nemohu já sám ot sebe ničehož učiniti, ale jakož slyším, súdím, a mój súd spravedlný jest, nebo nehledám své vóle, ale vóle otcovy, jenž mě jest poslal.“
J5,31 „Nebo svědčím li já sám o sobě, svědečstvie mé nenie pravé. J5,32 Nebo jiný jest, ješto dává svědečstvie o mně, a viem, že jest jeho svědečstvie věrné, jímžto mně svědčí. J5,33 Vy ste poslali k Janovi a on jest dal svědečstvie pravdě. J5,34 Ale já neberu svědečstvie ot člověka, než to řku, abyšte byli spaseni. J5,35 On jest byl světedlnicě hořície [a]text doplněný editorem[212]a] et lat. svietiec, ale vy ste sě povýšiti aneb utěšiti chtěli na čas v jeho světlosti. J5,36 Ale já mám svědečstvie větčie než Jan. Nebo skutci, ješto mi jest dal otec, [abych jě dokonal]text doplněný editorem[214]abych jě dokonal] ut perficiam ea lat., ti skutci, ješto já činím, svědečstvie mně dávají, že mě jest otec poslal. J5,37 A jenž mě jest poslal otec, svědečstvie on jest dal o mně. Ani ste jeho hlasu kdy slyšěli, ani jeho tváři opatřili J5,38 a jeho slova ústavného v sobě nemáte, že kohož jest on poslal, tomu vy nevěříte. J5,39 Snábdějte písma, v němžto vám sě mní, že obdržíte věčný život, a toť jest, jenž svědečstvie dává o mně, J5,40 a nechcete přijíti ke mně, abyšte věčný život jměli. J5,41 Ozračenie ot lidí nepřijímaji, J5,42 ale poznal sem vás, že milovánie božieho nemáte v sobě. J5,43 Já sem přišel ve jmě otcě mého, a nepřijeli ste mne. Ač jiný přijde v jeho jmě, toho přijmete. J5,44 Kterak vy móžete uvěřiti, ješto chválu mezi sobú přijímáte, ale chvály, ješto ot samého boha jest, nehledáte? J5,45 Neroďte mnieti, bych já vás uvinnil před otcem, nebo jest, kto vás uvinní, Mojžieš, v němž vy naději máte. J5,46 Nebo byšte věřili Mojžiešovi, snad byšte i mně věřili, neb jest on o mně psal. Nebo písma jsú, jenž svědečstvie o mně dávají, a vy skrzě rozum písma nechcete přijíti ke mně, abyšte život věčný jměli. J5,47 A když písmu Mojžiešovu nevěříte, kterak mým slovóm uvěříte?“
Šestá kapitola
J6,1 Potom zajide [Ježíš]text doplněný editorem[222]Ježíš] Iesus lat. za moře galilejské, ješto slóve Tiberiadis, J6,2 a jdieše po něm veliké množstvie, že vidiechu divy, ješto činieše nad těmi, ješto biechu nemocni. J6,3 Protož vzjide Ježíš na horu a tu sedieše s svými učedlníky. J6,4 A bieše bliz velika noc, slavný den židovský. J6,5 Tehdy když vzdviže Ježíš
