jest, abych činil vóli toho, kto mě jest poslal, a dokonal jeho potřebu. J4,35 Však vy mluvíte, že ještě čtyřie měsieci jsú a pak žen přijde. A jáť vám pravi, vzdvihněte svoji oči a opatřte krajiny, žeť sú již zbělely ke žni. J4,36 A kto žne, mzdu vezme, a kto klidí obilé na věčný život, aby i ten, ktož rozsievá, i ten, ktož žne, spolu sě radovali. J4,37 Nebo na tom jest pravé slovo, že jest jiný, jenž rozsievá, a jiný, jenžto žne. J4,38 Já sem vás poslal [žieti]text doplněný editorem[159]žieti] metere lat., ješto ste vy neusilovali. Jiní sú usilovali a vy ste v jich úsilé vešli.“ J4,39 A z toho města mnozí Samaritáni uvěřichu veň pro slovo té ženy, ješto svědčieše řkúci, že mi jest pověděl všecko, což sem učinila. J4,40 A když k němu přijidechu Samaritáni, prosiechu jeho, aby tu přebyl. I přeby tu dva dni. J4,41 A mnohem viece jich uvěřichu pro jeho řěč. J4,42 A té ženě praviechu, že již ne pro tvú řěč věřímy, ale že smy sami slyšěli i vieme, že jest on jistě spasitel tohoto světa.

J4,43 Pak po dvú dní vyjide ottud i jide do Galilee. J4,44 Nebo sám Ježíš svědčil jest, že prorok v své vlasti nemá cti. J4,45 Tehdy když přijide do Galilee, přivítachu jeho Galilejští, že sú byli viděli všecko, což jest učinil v Jeruzalémě na den slavný, aneb [i]text doplněný editorem[164]i] et lat. oni biechu přišli ke dni slavnému. J4,46 Tehdy přijide opět do Chana galilejské, kdež bieše učinil vodu vínem. A bieše jeden králík, jehožto syn nemožieše, v Kapharnaum. J4,47 Ten když uslyšal, že Ježíš přišel jest ot Židovstvie do Galilee, šed k němu, i prosieše jeho, aby přišel a uzdravil jeho syna, neb počínáše mřieti. J4,48 Tehdy vecě Ježíš k němu: „Když nevidíte divóv i zázrakóv, neuvěříte.“ J4,49 Vecě k němu králík: „Hospodine, sejdi ke mně, dřieve než umře syn mój.“ J4,50 Vecě k němu Ježíš: „Syn tvój živ jest, jdi domóv.“ I uvěři člověk řěči, kterúž byl pověděl jemu Ježíš, i jide domóv. J4,51 A když on sě k domu blížieše, potkachu jej jeho panošě, praviece jemu a řkúce, že jest syn jeho živ. J4,52 I tázáše jich o hodině, v které by sě hodině lépe jměl. Pověděchu jemu, že včera v sedmú hodinu ostala jest jeho zimnicě. J4,53 Tehdy pozna otec, že táž hodina byla jest, v kteréž jest řekl jemu Ježíš: „Syn tvój živ jest.“ I uvěři on i vešken jeho dóm. J4,54 Ten opět druhý div učinil jest Ježíš, když jest přišel z  Židovstvie do Galilee.

V.

J5,1 Potom bieše den slavný židovský i přijide Ježíš do Jeruzaléma. J5,2 I jest v Jeruzalémě bravový rybník, ješto slóve židovsky Bethsaida, pět přístřěší maje. J5,3 V těch ležieše veliké množstvie neduživých, slepých, chromých, uschlých, čekajíce hnutie vody, J5,4 nebo anjel boží svým časem scházieše do rybníka a hýbáše sě voda. A ktož prvý sstúpieše do rybníka po hnutí vody, byl zdráv, ot kteréžkoli nemoci byl jest držán. J5,5 I bieše tu jeden člověk, osm a třidcěti let maje v své nemoci. J5,6 A toho když uzřě Ježíš ležiece a vzvěděv, že již mnohý čas má v té nemoci, vecě jemu Ježíš: „Chceš li zdráv býti?“ J5,7 Otpovědě jemu neduživý: „Pane, nemám člověka, když sě voda zarmútí, by mě spustil v rybník. Nebo když já přijdu, jiný přede mnú sejde.“ J5,8 Vecě jemu Ježíš: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ J5,9 A ihned by zdráv člověk, a vzem své lože, chodieše. A bieše sobota toho dne.

J5,10 Protož mluviechu Židé k tomu, jenž bieše uzdraven: „Sobota jest, neslušie tobě nésti svého ložě.“ J5,11 Otpověděv jim vecě: „Kto mě jest zdráva učinil, ten mi jest řekl: Vezmi své lože a choď!“ J5,12 Protož otázachu jeho: „Kto jest ten člověk, jenž jest tobě řekl: Vezmi své lože a choď?“ J5,13 Ale ten, ješto bieše uzdraven, nevědieše, kto by ten byl. Pak Ježíš otchýli sě ot zástupu,