ktož jest přišel z nebe, nade všěmi jest, J3,32 a což jest viděl i slyšal, to svědčí, a jeho svědečstvie ižádný nepřijme. J3,33 Ale kto přijme jeho svědečstvie, ten znamena, že jest pravý bóh spravedlný. J3,34 Nebo kohož jest vyslal bóh, ten slova božie mluví, nebo ne pod mieru bóh ducha dává. J3,35 Otec miluje syna a všecko jest poddal v jeho rucě. J3,36 A kto věří v syna, má věčný život, ale kto jest nevěren synu, neuzří věčného života, ale hněv boží ostane na něm.“

Čtvrtý rozdiel

J4,1 Proto vzvěděv Ježíš, že sú uslyšěli duchovníci, že Ježíš viece učedlníkóv činí i křtí viece nežli Jan J4,2 (avšak Ježíš nekřtieše, nežli jeho učedlníci), J4,3 a opustiv Židovstvie, i jide opět do Galilee. J4,4 I musieše jíti skrzě Samaří.

J4,5 Proto přijide Ježíš do města samaritského, ješto slóve Sichar, podlé dvora, jenžto byl dal Jakub svému synu Jozefovi. J4,6 A tu bieše studnicě Jakubova. Tehdy Ježíš ustav na cěstě, sedieše nad studnicí. A hodina bieše jako šestá. J4,7 I vyjide žena z Samařie, chtiec vody načtřieti. I vecě jie Ježíš: „Daj mi píti.“ J4,8 (A jeho učedlníci biechu otešli [do města]text doplněný editorem[120]do města] in civitatem lat., chtiec pokrmu kúpiti.) J4,9 I vecě jemu ta žena samaritská: „Kterak ty, když jsi Židem, ote mne píti potřebuješ, a já jsem žena samaritská?“ Však neobcují Židé s Samaritskými. J4,10 Otpověděv Ježíš i vecě jie: „By ty věděla dar boží, a kto jest ten, jenž tobě die: Daj mi píti, ty by snad prosila jeho a dal by tobě vody živé.“ J4,11 Vecě jemu žena: „Pane, ani máš, več by načtřěl, a studnicě hluboká jest, otkad tehdy máš vodu [živú]text doplněný editorem[123]živú] vivam lat.? J4,12 Zdali jsi ty větčí našeho otcě Jakuba, jenž jest nám dal tuto studnici a sám jest z nie pil i jeho synové i jeho dobytek?“ J4,13 Otpověděv Ježíš vecě jie: „Každý, kto sě napie této vody, opět bude žiezniv, ale kto sě napie vody, kterúž já dám jemu, J4,14 bude v něm studnicě vody vzprúčné u věčný život.“ J4,15 Vecě k němu žena: „Pane, daj mi té vody, abych nežieznila ani sěm viece chodila načierat.“ J4,16 Vecě jie Ježíš: „Jdi, zavolaj svého mužě a přiď sěm s ním.“ J4,17 Otpovědě žena i vecě: „Pane, mužěť nemám.“ Povědě jie Ježíš: „Dobře si řekla: Nemám mužě, J4,18 nebo si pět mužóv jměla a ten, ješto jej máš, nenie tvój muž, a to si právě řekla.“ J4,19 I vecě jemu žena: „Pane, vidím, že jsi prorok ty. J4,20 Otcové naši klaněli sú sě na této hořě, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest miesto, kdež sě musíme klaněti.“ J4,21 Vecě jie Ježíš: „Ženo, věř mi, že přijde hodina, že ani na této hořě, ani v Jeruzalémě budete sě klaněti otci. J4,22 Vy sě klaniete nevědúce čemu, a my sě klaniemy tomu, jenž viemy, nebo spasenie z Židóv jest. J4,23 Ale přijde hodina, i nynie jest, když věrní modlitebníci budú sě klaněti otci v dušě i u pravdě. Nebo otec takých hledá, ješto sě jemu klanějí. J4,24 Duch jest bóh a ti, ješto sě jemu klanějí, v dušě i v pravdě musějí sě klaněti.“ J4,25 Vecě jemu žena: „Viem, že vzvolenec přijde (jenž slóve Kristus), protož když ten přijde, ten nám všecko zvěstuje.“ J4,26 Vecě jie Ježíš: „Já jsem, jenž mluvím řěč s tobú.“ J4,27 A inhed přijidechu jeho učedlníci i diviechu sě, že s ženú mluvieše, avšak ižádný nevecě: Co pytáš?, nebo: Co s ní mluvíš? J4,28 Tehda ta žena nechavši tu vědra svého, jide do města i vecě těm lidem: J4,29 „Poďte a uzřite člověka, ještoť mi jest pověděl [všecko]text doplněný editorem[148]všecko] omnia lat., nemá Kyas, což sem učinila. Zdali on jest Kristus?“ J4,30 I vyjidechu z města a přijidechu k němu. J4,31 Zatiem prosiechu jeho učedlníci, a otázavše jeho, vecěchu jemu: „Mistře, jěz.“ J4,32 Ale on jim vecě: „Já mám krmi jiesti, jiežto [vy]text doplněný editorem[151]vy] vos lat. neviete.“ J4,33 Tehdy vecěchu učedlníci sami mezi sobú: „Zdali jest někto přinesl jemu jiesti?“ J4,34 Vecě jim Ježíš: „Mój pokrm